Monarchismus
Monarchismus je politický směr, který upřednostňuje monarchii jako formu státního zřízení s dědičným nebo voleným panovníkem v čele. Monarchista podporuje monarchii jako systém, royalista konkrétního panovníka. Opačným směrem je republikanismus. V českých zemích vládli panovníci do 28. října 1918.
| Význam | politický směr upřednostňující monarchii |
|---|---|
| Opačný směr | republikanismus |
| Klasická díla | Tomáš Akvinský: De regno (1267), Dante Alighieri: De Monarchia (kolem 1312), Thomas Hobbes: Leviathan (1651) |
| Konec monarchie v českých zemích | 28. října 1918 vznikem Československé republiky |
| Monarchisté v Česku | hnutí Koruna Česká, založené roku 1990 |
| Vztah k mincím | mincovní právo (regál) patřilo panovníkovi; lícní strana mince zpravidla nesla jeho portrét, jméno nebo znak |
Historie
Monarchie patří k nejstarším politickým institucím. Ve starověké Mezopotámii a Egyptě se z náčelnictví vyvinuly státy v čele s králem, který odvozoval svou moc od bohů. Na sakrální pojetí navázala středověká Evropa: korunovace byla církevním obřadem a panovník platil za Bohem ustanoveného vládce. V Čechách získal Přemysl Otakar I. roku 1212 Zlatou bulou sicilskou potvrzení dědičného královského titulu.
Myšlenkové obhajoby monarchie vznikaly po celý středověk a raný novověk. Tomáš Akvinský ve spisu De regno (1267) pokládal vládu jednoho za nejlepší, Dante Alighieri v De Monarchia (kolem 1312) obhajoval univerzální císařskou moc. Thomas Hobbes v Leviathanu (1651) zdůvodnil absolutní monarchii, Robert Filmer v Patriarše (1680) ji odvozoval od otcovské moci, Jacques-Bénigne Bossuet ve spisu vydaném roku 1709 přímo z Písma. Anglická Slavná revoluce let 1688–1689 naopak položila základy monarchie konstituční.
Osvícenství 17. a 18. století přineslo protimonarchistické myšlení, které živilo americkou i francouzskou revoluci. Poprava Ludvíka XVI. roku 1793 otřásla představou o nedotknutelnosti krále, Vídeňský kongres roku 1815 sice monarchie obnovil, ale během 19. století se většina evropských panovníků musela podřídit ústavám. V habsburské monarchii vydal František Josef I. po porážce v Itálii roku 1859 Říjnový diplom a Únorovou ústavu, po prohrané válce s Pruskem roku 1866 následovala Prosincová ústava z roku 1867.
První světová válka smetla velké monarchie střední a východní Evropy: Romanovci padli roku 1917, Hohenzollernové a Habsburkové roku 1918, osmanský sultanát roku 1922. Vznikem Československé republiky 28. října 1918 skončila v českých zemích monarchie. Novodobý český monarchismus zastupuje hnutí Koruna Česká, založené roku 1990.
Monarchie a mince
Mince byla v monarchii projevem panovnické moci. Mincovní právo neboli regál patřilo mezi takzvané menší regály panovníka spolu s právem horním, celním nebo právem pořádat trhy. Panovník rozhodoval o hmotnosti a velikosti mince, zaváděl a rušil nominály, vyhlašoval reformy a zisk z ražby připadal jemu. Jiným osobám mohl ražbu povolit jen jako odvozené právo, které měnovou soustavu měnit nedovolovalo.
V Čechách je kořistění z mincovního regálu poprvé písemně doloženo listinou knížete Bedřicha z roku 1183. Jeho typickou podobou bylo obnovování mince (renovatio monetae): panovník vydával obrazově nové denáry horší jakosti a nařizoval jejich výměnu i několikrát do roka. Úředně skončilo měnovou reformou Václava II. a zavedením pražského groše roku 1300. Na lícní straně mincí se zpravidla objevoval portrét nebo postava panovníka; na dnešních mincích jej v republikách nahrazuje portrét prezidenta nebo jiné osobnosti.
