Markrabě

Markrabě je šlechtický titul a hodnost správce marky neboli pohraničního území říše, která vznikla v karolinské době jako vojensko-administrativní funkce s rozšířenými pravomocemi pro obranu hranic křesťanské Evropy. Tento významný feudální úřad se postupně vyvinul v dědičný titul vyšší než hrabě, ale nižší než vévoda, s rozsáhlými vojenskými a soudními pravomocemi. V numismatice mají markraběcí mince důležité místo, neboť mnohá markrabství získala mincovní regál jako prostředek financování obrany hranic.

Historie

Instituce markraběte vznikla za Karla Velikého na přelomu 8. a 9. století jako odpověď na potřebu efektivní obrany rozlehlých hranic francké říše. Na rozdíl od běžných hrabat spravujících vnitřní kraje měli markrabí (latinsky marchio, německy Markgraf) mimořádné vojenské pravomoci - mohli samostatně mobilizovat vojsko, stavět hrady a vést diplomatická jednání s pohraničními národy. První marky vznikly proti Avarům (Východní marka), Maurům (Španělská marka) a Bretoncům (Bretaňská marka).

Po rozpadu karolinské říše se markrabství stala základem nových státních útvarů. Východní marka (Ostmark) obnovená v 10. století se vyvinula v rakouské markrabství pod Babenberky, později povýšené na vévodství. Saská východní marka položila základy Braniborska, které pod Askánci a později Hohenzollerny expandovalo na východ. Míšeňská marka se stala jádrem pozdějšího Saska pod dynastií Wettinů. Tyto marky byly centry německé kolonizace slovanských území.

Nejvýznamnější postavení v českých zemích získalo moravské markrabství. Po rozdělení Velkomoravské říše se Morava stala součástí českého státu, od 11. století jako údělné knížectví mladších Přemyslovců. Roku 1182 císař Fridrich Barbarossa povýšil Moravu na markrabství bezprostředně podléhající říši. Přemysl Otakar I. spojil trvale moravské markrabství s českou korunou. Karel IV. jako moravský markrabě před nástupem na trůn významně reformoval zemskou správu. Titul moravského markraběte se stal součástí titulatury českých králů.

V říši vznikala další markrabství s různým významem. Bádenské markrabství v jihozápadním Německu kontrolovalo strategické přechody přes Rýn. Míšeňské markrabství ovládalo bohaté stříbrné doly v Krušných horách. Lužické markrabství připojené Karlem IV. k českým zemím. Italská markrabství jako Montferrat, Saluzzo nebo Mantova představovala samostatné státy mezi většími mocnostmi. Markrabě z Este vládl Ferraře jako kulturnímu centru renesance.

Novověk transformoval markrabství z vojenských předsunutých základen na standardní teritoriální státy. Braniborští markrabí z rodu Hohenzollernů získali 1618 pruské vévodství, položiv základ pozdější pruské a německé velmoci. Franská markrabství Ansbach a Bayreuth se stala centry protestantismu a barokní kultury. Moravské markrabství si jako jediné zachovalo svůj titul až do zániku monarchie 1918, kdy tvořilo korunní zemi Rakouska-Uherska s vlastním zemským sněmem.

Markraběcí práva a správa

Markraběcí pravomoci přesahovaly běžnou hraběcí autoritu kvůli vojenské funkci území. Vojenské právo umožňovalo vyhlásit mobilizaci bez královského souhlasu, budovat opevnění a vést samostatné vojenské operace. Soudní moc zahrnovala vysoké soudnictví včetně hrdelního práva nad všemi obyvateli marky. Diplomatická autonomie dovolovala uzavírat příměří a obchodní dohody s pohraničními státy. Markrabí často zastával úřad arcičíšníka nebo jiného arcihofského úředníka říše.

Mincovní regál patřil mezi klíčová markraběcí privilegia financující obranu. Míšeňské groše ražené ze stříbra z Freibergu se staly vzorem pro středoevropské mincovnictví. Braniborské tolary s markraběcím orlem cirkulovaly po celém severním Německu. Moravské markrabství razilo denáry a groše s moravskou šachovanou orlicí v mincovnách Brno, Olomouc a Znojmo. Bádenské dukáty a guldeny konkurovaly kvalitou císařským ražbám. Markraběcí mince často nesly titul a erb jako garanci hodnoty.

Správní struktura markrabství byla propracovanější než u běžných hrabství. Zemský hejtman zastupoval markraběte v době nepřítomnosti, hofmistr řídil markraběcí dvůr. Zemský sněm složený ze šlechty, duchovenstva a měst schvaloval daně a podílel se na zákonodárství. Zemský soud řešil spory šlechty a závažné trestní případy. Markrabství byla rozdělena na kraje v čele s krajskými hejtmany. Moravské markrabství mělo unikátní systém stavovských direktoriů pro každý stav zvlášť.

Zajímavosti

• Moravská šachovaná orlice je jediným šachovým orlem v evropské heraldice, červeno-stříbrné šachování symbolizuje jednotu země
• Braniborský markrabě Albrecht Medvěd získal přezdívku ne pro sílu, ale protože jeho erb obsahoval medvěda
• Míšeňští markrabí vlastnili největší sbírku porcelánu na světě ještě před vynálezem evropského porcelánu
• Markrabě Leopold Babenberský držel anglického krále Richarda Lví srdce jako rukojmí za výkupné 150 000 marek stříbra
• Moravské markrabství mělo právo volit římského krále jako osmý kurfiřt, ale toto právo nebylo nikdy realizováno
• Poslední montferratský markrabě prodal své právo na byzantský trůn španělskému králi za roční rentu