Stavovské mince

Stavovské mince představují soubor stříbrných a zlatých ražeb vydávaných českou stavovskou vládou během protihabsburského povstání v letech 1618 až 1620 a následně ve Slezsku až do roku 1635. Tyto nouzové platební prostředky vznikly z nutnosti financovat vojenské operace povstaleckých stavů a charakterizuje je postupné znehodnocování obsahu drahého kovu vedoucí k inflaci a hospodářskému kolapsu.

Historie

Počátky stavovského mincovnictví jsou nerozlučně spjaty s pražskou defenestrací 23. května 1618, kdy čeští protestanští stavové vyhodili z oken Pražského hradu císařské místodržící Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu. Tento akt vzpoury proti habsburské moci odstartoval nejen české stavovské povstání, ale i třicetiletou válku. Povstalecké stavy okamžitě čelily kritickému problému - jak financovat armádu potřebnou k obraně země bez přístupu k císařské pokladně a mincovnám.

Dne 20. března 1619 zemřel císař Matyáš, což dočasně oslabilo pozici Habsburků. České stavy využily bezvládí k vytvoření vlastní vlády - třicetičlenného direktoria složeného ze zástupců všech stavů. Toto direktorium převzalo kontrolu nad finančním systémem země včetně práva razit mince. Ačkoli nový císař Ferdinand II. Štýrský potvrdil českým stavům jejich privilegia včetně svobody náboženské vyznání garantované majestátem Rudolfa II., byl českými stavy jako král odmítnut.

Vojenská situace vyžadovala okamžité finanční prostředky. Direktorium zahájilo spojenecká jednání se Slezany, Lužickými Srby a Rakušany, později také s Moravany a uherským vůdcem povstalců Gabrielem Bethlenem. Vytvoření této protihabsburské koalice znamenalo obrovské výdaje na žold, výzbroj a zásobování. Běžné příjmy z daní a cel zdaleka nestačily pokrýt rostoucí náklady.

Stavovský sněm se sešel 25. června 1619 k rozhodnutí o dalším postupu. Po dramatických jednáních byl 26. srpna 1619 českým králem zvolen Fridrich Falcký, kurfiřt rýnský a vůdce protestantské unie. Korunovace proběhla slavnostně 4. listopadu 1619 v katedrále svatého Víta. Nový král však nebyl schopen zvládnout katastrofální hospodářskou situaci země. Státní dluh narůstal geometrickou řadou, vojsko žádalo žold, spojenci finanční podporu.

Ještě před Fridrichovou korunovací vydal Albrecht Klusák z Kostelce dne 28. června 1619 nový mincovní řád. Tato reforma zavedla nový měnový systém založený na domácích platidlech a zrušila staré denominace. Hlavní jednotkou se stal krejcar, přičemž tolar obsahoval 72 krejcarů. Současně bylo nařízeno snížení obsahu stříbra v mincích - 24krejcar klesl z původního obsahu na pouhých 9,4 procenta čistého kovu.

Mincovny v Praze, Kutné Hoře a Jáchymově zahájily masovou ražbu nových nominálů. Vydávány byly tolary, 24krejcary, 12krejcary, 3krejcary, krejcary a bílé peníze zvané haléře. České mince nesly latinský nápis MONETA REGNI BOHEMIAE (mince Českého království) a korunu s opisem IN DEO FORTITUDO (V Bohu je síla). Moravské ražby používaly podobný systém s 24krejcary, 12krejcary a navíc tolary.

Zlaté mince představovaly prestižní emise určené především pro mezinárodní platby. Slezské stavy razily impozantní nominály - 6dukáty, 3dukáty a dukáty, dále 6tolary, 3tolary, tolary a půltolary. Nejvýznamnější mincovny ve Slezsku byly ve Vratislavi, Hlohově, Lehnici a Opavě. Tyto ražby často nesly jména konkrétních slezských knížat podporujících povstání.

Katastrofa přišla s bitvou na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Stavovské vojsko bylo během dvou hodin rozdrceno císařskými oddíly. Fridrich Falcký, posměšně nazývaný "zimní král" pro krátkou dobu vlády, uprchl ze země. Po ztrátě Čech a Moravy přešel odpor do Slezska a částečně na území Horních Uher. Krátce po defenestraci odcestoval Fridrich do exilu do Nizozemí, kde zemřel roku 1623 v Haagu.

Ferdinand II. nařídil 5. prosince 1620 stažení všech stavovských mincí z oběhu. Znehodnocené stavovské ražby způsobily první velkou inflační krizi v českých dějinách, známou jako kiprová doba nebo období "dlouhé mince". Krejcarová měna ztratila veškerou důvěru, obchod přešel na naturální směnu nebo cizí měny. Hospodářský kolaps připravil půdu pro masové konfiskace a změnu vlastnické struktury českých zemí.

Ve Slezsku pokračovala ražba stavovských mincí díky dočasným vojenským úspěchům. Roku 1633 po vpádu švédských vojsk byla ve Vratislavi obnovena stavovská vláda, která razila 5dukáty, dukáty, 2tolary, tolary a 3krejcary. Teprve roku 1635 se Slezsko vrátilo definitivně pod vládu Ferdinanda II. a měnový systém byl sjednocen s českým a moravským.

Důsledky stavovského mincovnictví byly dlouhodobé. Měnová reforma 1623-1624 zavedla nový systém založený na rýnském zlatém. Obyvatelstvo přišlo o většinu úspor uložených ve znehodnocených krejcarech. Nedůvěra v papírové peníze a "lehké" mince přetrvala v českých zemích po generace. Paradoxně právě zkušenost s inflací stavovských mincí připravila půdu pro stabilní měnový systém Marie Terezie o století později.

Technické parametry a numismatická hodnota

Stavovské mince vykazují značnou variabilitu v kvalitě ražby i obsahu drahého kovu. Počáteční emise z roku 1619 ještě udržovaly relativně vysoký standard - tolar obsahoval 29,22 gramu při ryzosti 888 promile. Postupné znehodnocování vedlo k poklesu na pouhých 625 promile u pozdních ražeb. Rozdíl mezi nominální a skutečnou hodnotou dosahoval až 400 procent.

Technicky nejzajímavější jsou slezské vícenásobky dukátů. Šestidukát vážící přes 20 gramů zlata představuje jednu z nejtěžších evropských zlatých mincí 17. století. Tyto prestižní kusy vznikaly ručním tepáním z válcovaných plátů zlata, každý je unikátním uměleckým dílem. Ražba velkých nominálů sloužila propagandistickým účelům - demonstrovala sílu a bohatství stavovské vlády.

Ikonografie stavovských mincí kombinuje protestantskou symboliku s tradičními českými motivy. Český lev, moravská orlice a slezská orlice s perizoniem představují zemské znaky. Nápis UNIO TE STANTE VIREBO (Spojíš-li se mnou, budeš silný) na moravských ražbách vyjadřuje ideu stavovské jednoty. Absence portrétu panovníka na mnoha emisích symbolizuje republikánské tendence povstání.

Současná numismatická hodnota stavovských mincí výrazně převyšuje hodnotu obsaženého kovu. Běžné krejcary se pohybují v řádu tisíců korun, vzácné tolary dosahují desetitisíců. Zlaté vícenásobky dukátů patří mezi nejcennější české numismatické památky s cenami přesahujícími miliony korun. Stavovské mince představují hmotné svědectví dramatického období českých dějin a jsou vyhledávány sběrateli po celém světě.

Zajímavosti

• Fridrich Falcký vládl jako český král pouze jednu zimu (1619-1620), což mu vysloužilo posměšnou přezdívku "zimní král".
• Nejcennější stavovskou mincí je vratislavský 6dukát z roku 1621, který se na aukci prodal za 8,5 milionu korun.
• Inflace způsobená stavovskými mincemi dosáhla 1000 procent - za tolar, který stál 72 krejcarů, se platilo až 800 krejcarů.
• Gabriel Bethlen, spojenec českých stavů, razil v Kremnici mince s nápisem "Pro Deo et Patria" (Za Boha a vlast).
• Kutnohorská mincovna vyrazila během dvou let povstání přes 3 miliony krejcarových mincí.
• Poslední stavovská mince byla vyražena ve Vratislavi roku 1635, tedy 15 let po Bílé hoře.