Tolarové období

Tolarové období zahrnuje téměř 400 let české měnové historie od roku 1520, kdy byly v jáchymovské mincovně vyraženy první tolary, až do roku 1892, kdy byla zavedena korunová měna. Toto dlouhé období je charakteristické používáním hrubých stříbrných mincí – tolarů a jejich dílů, které se staly základem měnových systémů nejen v českých zemích, ale ovlivnily mincovnictví v celé Evropě i zámoří. Název amerického dolaru je odvozen právě od tolaru.

Historie

Počátek tolarového období je spojen s rodem Šliků, kteří v roce 1520 začali v Jáchymově (tehdy Joachimsthal) razit velké stříbrné mince zvané jáchymovské tolary. Tyto mince vznikly jako reakce na zvýšenou těžbu stříbra v Krušných horách a potřebu platidla s vyšší nominální hodnotou. Po konfiskaci jáchymovské mincovny Ferdinandem I. v roce 1528 se tolar stal oficiální mincí habsburské monarchie. Významným mezníkem bylo vydání říšského mincovního řádu v roce 1559, který standardizoval parametry tolaru. Během třicetileté války došlo k výraznému zhoršení mincí ("kaladě") a následné reformě. V 18. století byl zaveden konvenční měnový systém (1750), který definoval ražbu 10 tolarů (= 20 zlatníků) z jedné kolínské hřivny stříbra. Po napoleonských válkách následovala měnová konvence z roku 1857, kdy byl zaveden spolkový tolar. Tolarové období definitivně skončilo v roce 1892 měnovou reformou, která zavedla zlatou korunovou měnu v Rakousku-Uhersku.

Tolar byl velká stříbrná mince o průměru přibližně 40 mm a hmotnosti kolem 27-29 g. Původně měl ryzost přibližně 930/1000 stříbra, která se však v průběhu staletí měnila. Na averzu (líci) byl zpravidla portrét panovníka s titulem, na reverzu (rubu) státní znak, svatý patron nebo jiné motivy. Vedle tolaru existovaly i jeho díly (1/2, 1/4, někdy i 1/8 tolaru) a jeho násobky, jako vícetolar či tolarový klippy. V tolarovém období se prosadil také paralelní systém zlatých mincí – dukátů. V běžném styku se však používaly především menší stříbrné mince – krejcary a jejich násobky. Postupně se vyvinul složitý přepočtový systém, kdy 1 tolar odpovídal 60, později 90 a nakonec 120 krejcarům, což odráželo změny v poměru hodnoty zlata a stříbra i státní měnovou politiku.

Význam pro investory a sběratele

Mince tolarového období patří mezi nejatraktivnější sběratelské objekty s významným investičním potenciálem. Zvláště ceněné jsou jáchymovské tolary Šliků a tolary z počátku habsburské vlády, které mohou na aukcích dosahovat cen v řádech statisíců korun. Pro vážnější investory jsou zajímavé především tolary v nadprůměrné zachovalosti a vzácnější ročníky, které dlouhodobě udržují a zvyšují svou hodnotu. Sběratelé často budují sbírky podle jednotlivých panovníků, mincoven nebo historických období, což zvyšuje poptávku po ucelených řadách tolarů.

Příklady

Mezi nejvýznamnější mince tolarového období patří:

• Jáchymovský šlikovský tolar (1520) – první tolary na našem území
• Svatováclavský tolar Ferdinanda I. s českým lvem (1541)
• Horní tolary Marie Terezie ražené pro české země
• Slavný levantský tolar Marie Terezie s letopočtem 1780 (ražený dodnes)
• Spolkový tolar Františka Josefa I. (1857-1867)

Zajímavosti

• Název "tolar" pochází z německého "Joachimsthaler" (jáchymovský), který se postupně zkrátil na "thaler" a v českém prostředí na "tolar". Od tohoto názvu je odvozen i americký dolar i názvy mnoha dalších světových měn.
• Jáchymovská mincovna byla ve své době největší v Evropě a během 30 let své největší produkce vyrazila přes 12 milionů tolarů, což výrazně ovlivnilo evropskou ekonomiku.
• Levantský tolar Marie Terezie z roku 1780 se stal mezinárodním platidlem, které bylo akceptováno zejména v arabských zemích a východní Africe ještě ve 20. století, a jeho ražba pokračuje dodnes pro sběratelské účely.