Posmrtné ražby

Posmrtné ražby jsou mince a medaile vydané po smrti panovníka nebo jiné významné osobnosti. Posmrtné mince byly raženy již v antickém Římě (viz konsekrační ražby). V českém mincovnictví známe některé ročníky mincí tolarového období, které byly raženy ještě po smrti panovníka, například tolar, půltolar, bílý groš, bílý a černý peníz Maxmiliána II. (1564-76) s letopočtem 1577.

Historie

Tradice posmrtných ražeb má své kořeny v antickém Římě, kde se ražily konsekrační mince na počest zbožštělých císařů po jejich smrti. Tyto mince měly náboženský a politický význam, protože legitimizovaly nástupce a zdůrazňovaly kontinuitu impéria. V českém mincovnictví se posmrtné ražby objevují systematicky od tolarového období, kdy technické a logistické důvody často vyžadovaly pokračování v ražbě i po změně panovníka. Důvodem bylo zpravidla to, že chyběla razidla s portrétem a jménem nového panovníka, takže aby ražba nebyla přerušena, pokračovalo se původními razidly do doby dodání nových. Významným příkladem jsou regulérní posmrtné mince Marie Terezie pro země jejího manžela Františka I. Štěpána Lotrinského (1740-65), které všechny nesly datum 1765 a přidané písmeno pod popisem císaře značilo skutečný rok ražby (A = 1766, B = 1767, C = 1768 atd. až po písmeno P = 1780).

Většina posmrtných ražeb má však medailový charakter a byla ražena k památce zemřelého. Tyto ražby sloužily především jako pamětní předměty a výraz úcty k významným osobnostem. Příkladem prvních ražeb tohoto charakteru je úmrtní tolar pro Štěpána Slika (1487-1526) z jáchymovské mincovny, který představuje jeden z nejstarších českých příkladů tohoto typu. V pozdějších dobách byla ražena celá řada pamětních posmrtných medailí pro panovníky, prezidenty (například T. G. Masaryk), ale i ostatní významné osobnosti a politiky. Technické provedení posmrtných ražeb se často lišilo od běžných oběžných mincí větší pečlivostí a uměleckou kvalitou, protože sloužily reprezentativním a pamětním účelům. Ikonografie posmrtných ražeb obvykle zahrnovala portrét zemřelého, data narození a úmrtí, alegorické postavy smutku nebo nesmrtelnosti a náboženské symboly. Tyto ražby tak představují důležitý zdroj informací o dobových představách o smrti, památce a politické kontinuitě. V moderní době pokračuje tradice posmrtných ražeb především v podobě pamětních medailí a mincí vydávaných na počest významných státníků, umělců a dalších osobností.

Zajímavosti

• Marie Terezie používala sofistikovaný systém písmen pro označení skutečného roku ražby posmrtných mincí
• Konsekrační ražby starověkého Říma inspirovaly pozdější evropské tradice posmrtných mincí
• Úmrtní tolar Štěpána Slika patří k nejstarším českým příkladům pamětních posmrtných ražeb
• Posmrtné mince často překračovaly oficiální délku vlády panovníka uvedenou v historických pramenech
• Moderní posmrtné ražby pro T. G. Masaryka pokračovaly v tradici uctívání významných státníků