Posmrtné ražby

Posmrtné ražby jsou mince a medaile vydané po smrti panovníka nebo jiné významné osobnosti, které buď pokračují v ražbě s původním datem a portrétem zemřelého, nebo speciálně commemorují jejich památku. Tato numismatická tradice sahá od antických konsekračních ražeb římských císařů přes středověké a novověké panovnické emise až po moderní pamětní medaile státníků a kulturních osobností. V českém mincovnictví představují posmrtné ražby významnou kapitolu, dokumentující kontinuitu státní moci i technologické limity historických mincoven.

Historie a vývoj

Tradice posmrtných ražeb vznikla ve starověkém Římě s tzv. konsekračními mincemi. Po smrti a zbožštění (consecratio) císaře vydával jeho nástupce speciální ražby s nápisem DIVVS nebo DIVA a obrazem pohřební hranice, orla nebo chrámu. Tyto mince legitimizovaly nástupnictví a potvrzovaly božský status zemřelého. Augustus razil konsekrační mince pro Julia Caesara, Tiberius pro Augusta, tradice pokračovala až do konce západořímské říše.

Ve středověku získaly posmrtné ražby jiný charakter. Technologická náročnost výroby nových razidel znamenala, že po smrti panovníka pokračovala ražba s původními razidly měsíce i roky. Francouzští králové 13. století razili denáry Ludvíka IX. Svatého ještě dekádu po jeho smrti. Anglické mincovny používaly razidla Eduarda III. dva roky po jeho skonu 1377.

Renesance přinesla vědomé commemorativní ražby. Italské městské státy vydávaly posmrtné medaile kondotiérů a mecenášů. Florencie razila zlaté florény s portrétem Cosima Medicejského (zemřel 1464) až do roku 1480. Papežské posmrtné medaile sede vacante dokumentovaly přechodné období mezi pontifikáty.

V německých zemích 16.-17. století vznikla tradice úmrtních tolarů (Sterbetaler). Šlechtické rody razily commemorativní tolary k úmrtí svých členů s portrétem, daty narození a smrti, často s náboženskými motivy. Příkladem je úmrtní tolar Štěpána Šlika (1487-1526) z jáchymovské mincovny s nápisem MORS ULTIMA LINEA RERUM (smrt je poslední hranicí věcí).

Barokní období rozvinulo alegorizované posmrtné medaile. Zobrazovaly Smrt s kosou, přesýpací hodiny, lebky, ale i vzkříšení a nebeskou slávu. Augsburští rytci vytvářeli mistrovská díla kombinující portrét zemřelého s komplexní symbolikou. Série posmrtných medailí Leopolda I. (zemřel 1705) obsahovala přes 50 variant.

České posmrtné ražby

V českém mincovnictví jsou dokumentovány posmrtné ražby již z přemyslovského období. Denáry Přemysla Otakara II. byly raženy ještě rok po jeho smrti na Moravském poli 1278, než Václav II. zavedl vlastní typ. Technologické důvody - výroba nových razidel trvala měsíce - se kombinovaly s politickými - demonstrace kontinuity.

Významné jsou posmrtné ražby Maxmiliána II. (1564-1576). Jeho tolar, půltolar, bílý groš, bílý a černý peníz byly raženy s letopočtem 1577, rok po smrti. Důvodem byla nejistota nástupnictví mezi Rudolfem II. a Matyášem. Pražská mincovna vyčkávala s novými razidly. Tyto "přechodové" ražby jsou dnes numismatickými raritami.

Podobně tolar Rudolfa II. (1576-1611) existuje s posmrtným letopočtem 1612. Složitá situace po Rudolfově smrti, kdy se o trůn přeli Matyáš a Leopold, vedla k pokračování ražby neutrálních rudolfínských mincí. Kutnohorská mincovna razila tyto tolary až do podzimu 1612.

Unikátní jsou regulérní posmrtné mince Marie Terezie pro Františka I. Štěpána Lotrinského (1740-1765). Po jeho smrti nechala císařovna razit commemorativní řadu s jeho portrétem, datem 1765 a nápisem FRANCISCUS I. D.G. ROM. IMP. S.A. Písmena pod poprsím (A=1766, B=1767 atd. až P=1780) označují skutečný rok ražby. Tyto pietní ražby dokumentují Mariinu lásku k manželovi.

Zvláštním případem jsou krejcary Marie Terezie s datem 1781, rok po její smrti. Masová produkce drobných mincí pokračovala s původními razidly do nástupu Josefa II. Podobně existují uherské denáry Ferdinanda I. ražené tři roky po smrti nebo slezské groše Fridricha II. Pruského používané do roku 1788.

Typologie a kategorizace

Technické posmrtné ražby vznikají z praktických důvodů - nedostatek času na výrobu nových razidel, nejasná nástupnická situace, pokračující platnost mincí. Nejsou primárně zamýšleny jako commemorativní. Příklad: španělské reály Karla III. ražené v amerických koloniích až do roku 1790.

Commemorativní posmrtné ražby vědomě uctívají památku zemřelého. Obsahují explicitní odkazy na smrt - datum úmrtí, nápisy typu MEMORIAE AETERNAE, symboliku (urny, cypřiše). Vydávány v limitovaných sériích pro sběratele a příbuzné. Příklad: úmrtní tolary saských kurfiřtů.

Konsekrační/kanonizační ražby vydávané při zbožštění nebo svatořečení. Římské DIVVS mince, papežské medaile při kanonizaci (sv. Jan Nepomucký 1729). Kombinují portrét s náboženskými atributy - svatozář, palmové ratolesti.

Restaurované posmrtné ražby obnovují starší typy po dlouhé přestávce. Maria Terezie tolar (1780) ražený dodnes, Trade Dollar USA (1873-1885) obnovený 1960, svatováclavské dukáty ražené při výročích.

Fantazijní posmrtné ražby vytvářené pro sběratelský trh bez oficiální autorizace. "Novodražby" neexistujících nominálů, fantasy strikes významných osobností. Hraniční legalita, často označované jako repliky nebo medaile.

Zajímavosti

• Nejdéle ražená posmrtná mince - Maria Terezie tolar z roku 1780 se oficiálně razí dodnes (245 let)
• Nejdražší posmrtná ražba - konsekrační aureus Marca Aurelia pro Antonina Pia prodán za 3,5 milionu USD
• Stalin zakázal jakékoliv posmrtné ražby se svým portrétem - porušení = trest smrti
• Vatikán razí sede vacante mince v mezidobí papežů - nejkratší období 1978 pouze 33 dní
• Severní Korea razí Kim Il-sungovy mince 30 let po smrti s aktuálním datem jako by stále vládl
• Česká mincovna připravila posmrtné medaile Václava Havla během jeho hospitalizace - eticky sporné