Groš

Groš je historická stříbrná mince velkého formátu, která od 13. století představovala zásadní měnový prvek středověké Evropy, přičemž název pochází z latinského grossus denarius (velký, tlustý denár). Nejvýznamnější variantou byl pražský groš zavedený českým králem Václavem II. roku 1300, který se díky vysoké kvalitě a stabilitě stal dominantní obchodní mincí střední Evropy po téměř 250 let.

Historie

Vznik groše souvisí s ekonomickým rozvojem vysokého středověku, kdy rostoucí obchod vyžadoval mince vyšší hodnoty než drobné denáry. První groše vznikly v italských obchodních republikách – Benátky razily grosso od roku 1202, Florencie od roku 1237. Tyto těžké stříbrné mince umožňovaly efektivnější platby ve velkobchodu a mezinárodním obchodě.

Pro české země měl zásadní význam rok 1300, kdy král Václav II. využil bohatství kutnohorských stříbrných dolů k zahájení ražby pražského groše. Mincovní reforma byla součástí širších hospodářských reforem včetně kodifikace horního práva (Ius regale montanorum). Pražský groš vážil 3,95 gramu při ryzosti 933/1000, což představovalo 3,69 gramu čistého stříbra.

Design pražského groše byl pečlivě promyšlen. Na líci skákal dvouocasý český lev s opisem jména panovníka, na rubu byla stylizovaná česká koruna s nápisem GROSSI PRAGENSES. Tato ikonografie symbolizovala sílu českého království a zůstala v podstatě neměnná po celou dobu ražby, měnila se pouze jména panovníků v opisu.

Hlavním centrem ražby byla kutnohorská mincovna ve Vlašském dvoře, kde pracovaly desítky pregéřů pod dohledem královských úředníků. Roční produkce v období rozkvětu dosahovala 5-6 milionů kusů. Technologie ražby byla na svou dobu pokročilá – používaly se kalibrované střížky, kvalitní ocelová razidla a přesně stanovené postupy zajišťující jednotnou kvalitu.

Za vlády Lucemburků, zejména Karla IV., dosáhl pražský groš vrcholu mezinárodní prestiže. Byl přijímán jako platidlo od Pobaltí po Uhry, od Polska po Bavorsko. Stal se vzorem pro groše ražené v sousedních zemích – polský groš Kazimíra Velikého, uherský groš Ludvíka I., rakouský groš Albrechta II. České groše tvořily základ měnové cirkulace ve střední Evropě.

Úpadek pražského groše začal během husitských válek, kdy docházelo k postupnému snižování obsahu stříbra. Za Jiřího z Poděbrad obsahoval groš již jen 2,5 gramu stříbra, za Jagellonců klesl obsah pod 2 gramy. Poslední pražské groše razil Ferdinand I. do roku 1547, kdy byly nahrazeny novými nominály v rámci říšské měnové reformy. Celkem bylo za 247 let vyraženo odhadem přes 500 miliónů pražských grošů.

Ekonomický a kulturní význam

Pražský groš byl více než pouhá mince – představoval symbol ekonomické síly Českého království. Jeho stabilní hodnota po více než století učinila z Prahy jedno z finančních center Evropy. Groš umožnil rozvoj dálkového obchodu, řemesel a bankovnictví. Kutnohorské stříbro proudící přes pražské groše financovalo zlatý věk českých zemí za posledních Přemyslovců a Lucemburků.

V každodenním životě měl groš zásadní význam. Průměrná denní mzda řemeslníka činila 2-3 groše, bochník chleba stál 1/4 groše, kráva 60 grošů. Groš se dělil na 12 parvů (malých denárů), což usnadňovalo drobné platby. Účetní systém založený na groších (kopa grošů = 60 kusů) se v českých zemích používal až do 17. století.

Groš výrazně ovlivnil českou kulturu a jazyk. Rčení „nemít ani groše" označuje chudobu, „každý groš třikrát obrátit" znamená šetřivost. V literatuře se groš objevuje od středověkých kronik po Jiráskovy romány. Archeologické nálezy grošů pomáhají datovat středověké vrstvy a dokumentují obchodní cesty.

Technologie ražby grošů ovlivnila evropské mincovnictví. Kutnohorská mincovna byla studijním vzorem, kde se učili mincmistři z celé Evropy. České inovace jako cídění (bělení) střížků nebo kolkování (označování) razidel byly převzaty jinými mincovnami. Pražský groš tak přispěl ke standardizaci evropského mincovnictví.

Zajímavosti

• Největší poklad pražských grošů čítal 14 000 kusů a byl objeven roku 1937 při stavbě silnice u Nového Knína
• Karel IV. nařídil razit pamětní groše k založení univerzity roku 1348 – dnes patří k nejcennějším českým mincím
• Husité razili válečné groše s kalichem místo koruny jako symbol svého programu
• Podle legend byl pražský groš tak kvalitní, že ho přijímali i turečtí kupci v Cařihradě
• Poslední oficiální platba v groších proběhla roku 1573 při prodeji domu na Malé Straně
• Alžběta Pomořanská, vdova po Karlu IV., vlastnila sbírku 40 000 grošů jako věnné jištění