Kdo vlastně byl Albrecht z Valdštejna? Legendární generalissimus třicetileté války, nejbohatší muž Svaté říše římské, nebo možná i vizionář s ambicemi přesahujícími obvyklé šlechtické aspirace? Tento výjimečný a zároveň kontroverzní muž zanechal po sobě nejen bouřlivou politickou kariéru, ale také fascinující numismatické dědictví. Jeho tolary, dukáty a medaile dnes vypráví příběh muže, který se z chudého českého šlechtice vypracoval až na vévodu vlastnícího rozsáhlá území – a jak někteří historikové spekulují, možná i s ambicemi dosáhnout královského titulu.
Valdštejnův vzestup – od šlechtiče k vévodovi
Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna se narodil 24. září 1583 v Heřmanicích na východě Čech do chudé protestantské šlechtické rodiny. Jeho rodiče, Vilém IV. z Valdštejna a Markéta baronka Smiřická ze Smiřic, vlastnili pouze hrad Heřmanice a sedm okolních vesnic – skromný majetek ve srovnání s tím, čeho jejich syn později dosáhl.
Mladý Albrecht získal multikulturní vzdělání na univerzitách v Altdorfu, Bologni a Padově. Ovládl němčinu, češtinu, latinu, italštinu a částečně i španělštinu a francouzštinu. Klíčovým momentem jeho života se stalo přestoupení ke katolictví v roce 1606. Tento krok mu otevřel dveře k vyšším dvorským pozicím u Habsburků.
V roce 1609 se oženil s bohatou vdovou Annou Lukrécií z Víckova. Ta vlastnila rozsáhlé statky na východní Moravě včetně měst Vsetína, Lukova a Holešova. Po její smrti v roce 1614 zdědil značný majetek, který se stal základem jeho pozdějšího impéria.
Když v roce 1618 vypukla česká revoluce a začala třicetiletá válka, Valdštejn se rozhodl podporovat katolickou stranu a Habsburky. Toto rozhodnutí se ukázalo jako strategicky výhodné. Zatímco jiní moravští šlechtici váhali, Valdštejn se svým plukem přešel k císaři Ferdinandovi II. S sebou navíc odnesl moravskou zemskou pokladnu.
Jeho ambice však zdaleka nesměřovaly jen k získání majetku a titulů. Již v této době se spekulovalo, že Valdštejn uvažuje o vytvoření vlastního království v severních Čechách a Slezsku. Jeho postupná akumulace moci, území a vojska naznačovala plány daleko přesahující běžné šlechtické ambice.
Mincovní konsorcium – kontext vzniku pobělohorské operace
Po katolickém vítězství na Bílé hoře (1620) se Valdštejn zapojil do jedné z nejvýznamnějších finančních operací pobělohorského období. V únoru 1622 podepsal císař Ferdinand II. smlouvu o takzvaném „mincovním konsorciu" – finančním nástroji, který měl vyřešit akutní nedostatek prostředků na financování války.
Konsorcium vedl holandský kalvínský bankéř Hans de Witte. Mezi jeho patnáct společníků patřili největší jména pobělohorského období: Jakub Bassevi z Treuenburka, kníže Lichtenštejn, Pavel Michna z Vacínova a samozřejmě Albrecht z Valdštejna. Tuto „velmi pestrou společnost" politicky kryli císařští úředníci ve Vídni a důvěrní poradci císaře Ferdinanda II.
Konsorcium získalo za roční nájem řádově šesti milionů zlatých monopolní právo na ražbu mincí v Čechách, na Moravě a v Dolním Rakousku. Mělo také výhradní právo vykupovat neražené stříbro (pagament) a veškeré stříbro vytěžené v českých dolech.
Finanční dopady konsorcia a spekulativní zisky
Hlavní zisk konsorcia spočíval v rozdílu mezi nákupní cenou stříbra a hodnotou vyražených mincí. Konsorcium systematicky snižovalo obsah drahých kovů v mincích, což představovalo legalizovanou devalvaci schválenou císařem.
Během necelých dvou let dalo konsorcium do oběhu více než 42 milionů zlatých ve znehodnocených mincích. V českých zemích nastaly devalvace a dramatické zdražování. Jak později poznamenal jeden z dobových kronikářů, „chléb zdražil třikrát a lidé nevěděli, co si počít s penězi, které ze dne na den ztrácely hodnotu".
Hlavní účel této operace však vyšel najevo až při prodeji zkonfiskovaných statků. Za statky se platilo touto znehodnocenou mincí, což přineslo členům konsorcia neočekávané zisky. Pro Valdštejna představovalo konsorcium nejen zdroj obrovského bohatství, ale také prostředek k budování ekonomické nezávislosti.
Frýdlantské vévodství – poloautonomní panství
Valdštejn mezitím systematicky budoval svou mocenskou základnu. Získal konfiskované protestantské statky a vytvořil z nich území zvané Frýdlantsko v severních Čechách – prakticky poloautonomní panství pod říšskou korunou. Rychle postupoval v šlechtických hodnostech: v roce 1622 se stal říšským hrabětem palaťským, v roce 1623 knížetem a v roce 1625 vévodou frýdlantským.
Současně s vévodským titulem získal od císaře Ferdinanda II. roku 1625 právo ražby mincí (mincovní regál) – jeden z nejvýznamnějších atributů teritoriální suverenity. Založil mincovnu v Jičíně, která fungovala přibližně v letech 1626–1634.
Valdštejnova mincovna razila různé typy mincí:
- Krejcary a jejich násobky – základní oběživo regionu
- Tolary a jejich díly – prestižní stříbrné mince
- Dukáty a jejich frakce – zlaté mince pro větší platby
- Mince s erbem Valdštejnů a iniciálami či jmény (ALBERTUS, AVW)
Valdštejnovy mince významně ovlivnily regionální ekonomiku. Sloužily k financování jeho armády podle principu „bellum se ipsum alet" (válka se sama živí). Tato ekonomická samostatnost byla neobvyklá pro tehdejší feudální systém.
Spekulace o královských ambicích
Na základě nepřímých důkazů někteří historikové spekulují, že Valdštejnovy ambice možná přesahovaly postavení pouhého císařského vazala. Jeho postupná akumulace území, titulů a moci vyvolává otázky o jeho skutečných záměrech.
Mezi jeho formální tituly patřilo vévodství frýdlantské, vévodství saganské ve Slezsku a později i vévodství meklenburské s titulem admirála Severního a Baltského moře. Tyto tituly byly často spíše titulární než skutečně suverénní pozice, ale v souhrnu představovaly neobvyklou koncentraci moci v rukou jednoho člověka.
Valdštejnovy tajné diplomatické kontakty s protestantskými mocnostmi v letech 1633-1634 mohou naznačovat úvahy o větší nezávislosti na Habsburské monarchii. Švédové a Francouzi měli údajně projevovat zájem o jeho případné odtržení od císaře, ale konkrétní plány nejsou historicky doloženy.
Jeho vlastní armáda o síle až 50 000 mužů, ekonomická nezávislost díky konsorcijním ziskům a zástavní práva k rozsáhlým územím vytvářely materiální předpoklady pro větší autonomii. Mincovní privilegium bylo v tomto kontextu významným symbolem suverénní moci.
Ikonografie mincí a symbolika moci
Valdštejnovy mince se vyznačují bohatou ikonografií, která odráží jeho rostoucí mocenské postavení. Nejčastějším motivem je heraldické zobrazení valdštejnského erbu – často kombinovaného s císařskými symboly, které zdůrazňovaly jeho pozici v říši.
Charakteristické prvky valdštejnských mincí:
- Jezdecký portrét Valdštejna v rytířském brnění – motiv tradičně spojovaný s panovnickou ikonografií
- Císařské orlice jako symbol jeho pozice v říši
- Latinské legendy s postupně se rozšiřujícími tituly: „ALBERTUS D.G. DUX FRIDLANDIAE" (Albrecht z Boží milosti vévoda frýdlantský)
- Komplexní heraldické kompozice kombinující erby různých panství
Postupné rozšiřování titulů na mincích dokumentuje Valdštejnův rostoucí vliv. Fráze „z Boží milosti" (D.G. – Dei Gratia) byla tradicionalně spojována s panovnickou mocí, ačkoli ji používali i nižší šlechtici s mincovním právem.
Ze sběratelského hlediska představují valdštejnské mince významnou numismatickou vzácnost. Řada ražeb je dnes prakticky nedostupná, což vede k vysokým aukčním cenám.
Valdštejnova obsese horoskopy a Johannes Kepler
Jedna z nejfascinujnějších stránek Valdštejnovy osobnosti byla jeho oddanost astrologii a horoskopu. Během studií v Padově následoval lekce významného astrologa Andrea Argoli, který ho také inicioval do tajemství Kabbaly (židovské mystické tradice).
V roce 1608 Valdštejn prostřednictvím prostředníků pověřil samotného Johannesa Keplera – císařského dvorního matematika a jednoho z největších vědců své doby – vypracováním svého prvního horoskopu. Kepler, ačkoli byl primárně astronomem a matematikem, často vyhotovoval horoskopy pro bohaté klienty jako doplňkový zdroj příjmů.
Horoscop Valdštejn obdržel až koncem roku 1614 nebo začátkem 1615. Kepler v něm předpověděl, že jeho klient má „zaneprázdněnou, neklidnou mysl, která usiluje o nové, nevyzkoušené nebo podivné prostředky". Charakterizoval ho jako osobu s velkou ambicí, která usiluje o moc. Předpověděl mu: „Nebezpeční nepřátelé ho mohou ohrozit, ale většinou zvítězí."
V roce 1625 se Valdštejn prostřednictvím stejného prostředníka (Gerhard von Taxis) obrátil na Keplera znovu. Žádal o doplnění a rozšíření horoskopu. Od této doby se spoléhal na astrologické předpovědi téměř obsesivně až do své smrti v roce 1634.
Je pozoruhodné, že některé symboly z astrologických textů se objevují i na Valdštejnových mincích. To naznačuje hluboký vliv astrologie na jeho rozhodování a možná i na politické plány.
Využívání císařského systému pro vlastní prospěch
Valdštejnova finanční strategie se nejlépe projevila při získávání zkonfiskovaných statků. Jako člen mincovního konsorcia a zároveň „pražský plukovník" a „gubernátor českého království" měl dvojí výhodu – řídil konfiskace majetku rebelů a zároveň mohl nakupovat tyto statky za znehodnocené mince vlastního konsorcia.
Valdštejn systematicky využíval možnosti systému k vlastnímu prospěchu. Nejprve získal do zástavy majetky v hodnotě více než 620 tisíc zlatých za půjčky pouhých přibližně 196 tisíc zlatých císaři. Ze zástavních práv vyplývalo předkupní právo, které si později na panovníkovi Ferdinand II. vymohl.
V roce 1622 nakoupil statky po pěti největších rebelech – Thurnovi, Šlikovi, Budovci z Budova, Berkovi z Dubé a Kryštofovi z Redernu. Podle kupních smluv měl zaplatit řádově 536 tisíc zlatých. Na rozdílu mezi odhadní a kupní cenou vydělal přibližně 153 tisíc zlatých. Na rozdílu mezi kupní cenou a skutečnou tržní hodnotou získal podle dobových odhadů dalšího půl milionu zlatých.
Následoval vrchol Valdštejnova obchodního mistrovství: uplatnil dlužní úpis za verbování vojáků s úroky (přibližně 107 212 zlatých), požádal o úhradu škod způsobených rebely (řádově 170 tisíc zlatých) a zbytek uhradil postoupením svých moravských statků. Výsledek? Z půl milionu zlatých nakonec nezaplatil císaři prakticky nic a stal se největším pozemkovým magnátem v Čechách.
Politický pád a násilná smrt
Valdštejnova rostoucí moc a jeho nekonvenční metody začaly vyvolávat znepokojení nejen mezi jeho spojenci, ale i u samotného císaře Ferdinanda II. V roce 1630 byl propuštěn ze služby kvůli obavám z jeho nadměrného vlivu. Katastrofální porážky císařských vojsk však přinutily panovníka povolat ho zpět v roce 1632.
Valdštejn sice porazil švédského krále Gustava Adolfa v bitvě u Staré Vsi a přispěl k jeho smrti v bitvě u Lützenu, ale jeho tajné mírové rozhovory s nepřáteli říše vedly k obvinění z velezrady. Císař Ferdinand II. jednal, ačkoli konkrétní důkazy nebyly veřejně předloženy. Dne 24. ledna 1634 podepsal tajný patent odvolávající Valdštejna z velení. Dne 18. února vydal otevřený patent obviňující ho z velezrady.
Valdštejnovy plány – ať už byly jakékoli – se nikdy nerealizovaly. Dne 25. února 1634 byl zavražděn v Chebu skotskými a irskými důstojníky pod vedením plukovníka Waltera Butlera. Jeho smrt ukončila nejen jednu z nejpozoruhodnějších kariér evropské historie, ale také činnost jičínské mincovny a ukončila spekulace o jeho skutečných ambicích.
Valdštejnovy mince na současném sběratelském trhu
Mince a medaile spojené s Albrechtem z Valdštejna představují jeden z nejžádanějších segmentů historické české numismatiky. Autentické mince z jičínské mincovny (přibližně 1626–1634) dosahují na aukcích mimořádně vysokých cen.
Přibližné cenové rozpětí podle zachovalosti a nominálu:
- Krejcary: řádově 50 000 – 200 000 Kč (podle vzácnosti a stavu)
- Tolary: přibližně 200 000 – 1 000 000 Kč a více
- Dukáty: řádově 500 000 – 2 000 000 Kč
Valdštejn nebyl jediným šlechticem s mincovním právem. Podobná privilegia měli i Lobkovicové, Liechtensteinové nebo Ditrichštejnové, ale nikdo z nich nedosáhl takového politického vlivu a ekonomického rozsahu jako frýdlantský vévoda.
Tolary na našem e-shopu
Trvalý odkaz pro současnou numismatiku
Albrecht z Valdštejn zůstává fascinující postavou nejen pro historiky, ale především pro numismatiky a sběratele. Jeho příběh propojuje politiku, ekonomiku, vojenství a umění způsobem, který rezonuje i v současnosti.
Mince z jeho doby nám připomínají turbulentní období evropské historie, kdy se formovaly moderní monetární systémy. Representují dobu, kdy individuální ambice mohly změnit osud celých národů. Pro každého sběratele představují valdštejnské numismatické památky nejen investici, ale také hmatatelný kus evropského kulturního dědictví.
Valdštejnův příklad ukazuje, jak úzce jsou propojeny politická moc a monetární suverenita. Jeho mince nejsou jen kousky kovu – jsou to svědci doby, kdy se jeden muž pokusil změnit mapu Evropy. Reprezentují nejen řemeslné mistrovství, ale také politické ambice, které možná přesahovaly hranice své doby.
Miroslav Uďan