Řecké městské státy

Řecké městské státy neboli polis byly základním stavebním kamenem starověké řecké civilizace a představovaly nezávislé politické útvary sestávající z města a okolního venkovského zázemí. Tyto státy nejen formovaly politické, kulturní a filozofické základy západní civilizace, ale také revolučně změnily starověké mincovnictví svými inovativními ražbami, které se staly vzorem pro celý antický svět.

Historie

Řecké městské státy vznikly v 8. století př. n. l. v archaickém období po rozpadu rodové společnosti a zániku královského zřízení. Pojem polis označuje nejen město samotné, ale celý městský stát včetně okolních vesnic a zemědělského zázemí. Od tohoto řeckého slova se odvíjejí dodnes používané termíny jako metropole, megapolis či nekropolis.

Nejstarší městské státy vznikaly jako přirozené územní celky v členité řecké krajině, kde hory a moře vytvářely přirozené hranice. Počátečně vládla aristokracie - rodová šlechta vlastnící zemědělskou půdu, která postupně nahradila dosavadní královské zřízení. S rozvojem řemesel a obchodu v 7. století př. n. l. se však objevilo sociální napětí mezi bohatou šlechtou a rychle rostoucím počtem řemeslníků a zemědělců.

Toto napětí často vyřešili tyranové - samovládci, kteří s podporou lidu svrhli aristokracii a podporovali rozvoj měst. Právě v této době začaly řecké polis razit své první mince, převzaté od Lýdů, což výrazně usnadnilo obchod. Mincovnictví se rychle rozvinulo a každý významný městský stát si vytvořil vlastní charakteristické motivy a standardy.

Nejvýznamnějšími řeckými městskými státy se staly Athény a Sparta, které reprezentovaly odlišné politické systémy. Athény se vyvinuly v kolébku demokracie díky reformám Solóna (594 př. n. l.) a Kleisthena (509-507 př. n. l.), zatímco Sparta zůstala militaristickým státem s oligarchickým zřízením. Dalšími významnými polis byly Korint, Théby, Megara na pevnině a Mílétos, Efez, Halikarnássos v Malé Asii.

Přelidnění a nedostatek zemědělské půdy vedly v 8.-6. století př. n. l. k Velké řecké kolonizaci. Řecké městské státy zakládaly kolonie po celém Středomoří - v jižní Itálii a na Sicílii (nazývané Magna Graecia), v Černomoří, v Malé Asii, v Egyptě i v jižní Francii. Každá kolonie se stala samostatnou polis s vlastními zákony, ale zachovávala kulturní a náboženské vazby s mateřským městem.

Zlatý věk řeckých městských států nastal v 5. století př. n. l., kdy Athény po vítězství nad Peršany vytvořily Délský spolek a dosáhly kulturního a politického vrcholu. Peloponéská válka (431-404 př. n. l.) mezi Athénami a Spartou však oslabila řecké polis, které později podlehly makedonské hegemonii po bitvě u Chairóneie (338 př. n. l.). Přestože ztratily politickou nezávislost, řecké městské státy si zachovaly kulturní význam i pod římskou nadvládou.

Politické uspořádání a společnost

Řecké městské státy se vyznačovaly různými formami politického zřízení. Za plnoprávné občany byli považováni pouze svobodní muži starší dvaceti let, jejichž oba rodiče pocházeli z dané polis. Občané se podíleli na správě státu prostřednictvím lidových shromáždění a měli právo volit úředníky. Ženy, děti, cizinci (metoikové) a otroci politická práva neměli, přestože často tvořili většinu obyvatelstva.

Athénská demokracie představovala nejrozvinutější formu občanské participace, kde se všichni plnoprávní občané přímo podíleli na rozhodování ve sněmu na kopci Pnyxu. Tento systém přímé demokracie vyžadoval účast nejméně šesti tisíc občanů pro přijímání důležitých rozhodnutí. Naopak Sparta zůstala oligarchickým státem, kde vládli dva dědičnící králové pod dohledem pěti eforů a rady starších.

Mincovnictví odráželo politické uspořádání jednotlivých polis. Athénské tetradrachmy s hlavou Athény a sovou se staly mezinárodně uznávanou měnou díky stříbru z laurijských dolů. Korintské statéry zobrazovaly Pegatse, aiginské želvy symbolizovaly námořní moc Aiginy. Každý městský stát si tak vytvořil vlastní numismatickou identitu, která sloužila nejen ekonomickým, ale i propagandistickým účelům.

Zajímavosti

• Starořečtí historikové napočítali více než tisíc řeckých městských států rozptýlených po celém Středomoří a Černomoří.
• Syrakusy na Sicílii se staly největším řeckým městem své doby s populací přesahující 300 tisíc obyvatel, čímž předčily i samotné Athény.
• Řecké slovo polis dodalo základ mnoha moderním termínům - od politiky přes policii až po metropoli.
• Kolonizace byla tak rozsáhlá, že řecký básník Ciceron přirovnával Řeky k žabám usazeným kolem rybníka - Středozemního moře.
• Některé řecké kolonie v jižní Itálii si udržely řecký jazyk a kulturu až do středověku - potomci řeckých kolonistů na území Kalaárie hovoří dialektem griko dodnes.