Historické bankovky z našich zemí: průvodce pro sběratele

Historické bankovky z našich zemí se sbírají jinak než mince. Státovka 100 Kč podle návrhu Alfonse Muchy, vydaná 7. července 1919 jako první definitivní československé platidlo, může ve dvou kusech téhož vzoru znamenat dvě úplně odlišné věci: jeden je přeložený a ohmataný, druhý má ostré rohy a přehyb nikdy nepoznal. Třetí kus může být vzorek s perforací a čtvrtý dobový padělek. Tento průvodce vysvětluje, jak se papírová platidla od roku 1900 dělí podle období a emitenta, jak se čte zachovalost a certifikát, jak poznat vzorek nebo upravený kus, jak bankovky uložit a na co se zeptat, než nějakou koupíte.

Státovka, bankovka, kolek a přetisk

Než začnete třídit, vyplatí se znát čtyři slova, která se v nabídkách i katalozích pletou nejčastěji. Státovku vydává stát a podepisuje ji ministr financí, bankovku vydává emisní banka a nese podpisy jejích představitelů. Československá platidla z let 1919–1926 jsou proto státovky Bankovního úřadu ministerstva financí a teprve od roku 1926 přibývaly bankovky Národní banky Československé. Po reformě roku 1953 platilo totéž rozdělení: hodnoty do 5 Kčs byly státovky, od 10 Kčs bankovky Státní banky československé.

Kolek je známka nalepená (výjimečně natištěná) na existující bankovku, která ji označila jako platnou v nových měnových poměrech. U nás se kolkovalo třikrát a pokaždé jinak: v březnu 1919, kdy měnovou odluku řídil ministr financí Alois Rašín, rakousko-uherské bankovky po 10, 20, 50, 100 a 1000 korunách, v červenci až září 1945 slovenské bankovky a při rozdělení měny roku 1993 bankovky československé – v Česku jen hodnoty 100, 500 a 1000 Kčs, na Slovensku navíc i dvacetikoruny a padesátikoruny. Přetisk je naproti tomu text natištěný přímo na bankovku: roku 1939 nápis SLOVENSKÝ ŠTÁT, roku 1940 název protektorátu na nevydaných československých mobilizačních státovkách.

K tomu dvě pravidla, která ušetří mnoho omylů. Letopočet na bankovce je datum vzoru, ne rok vydání – podle jednoho vzoru se mohlo tisknout ještě řadu let a bankovky londýnské emise letopočet vůbec nemají. A neplatná bankovka není totéž co nevydaná: neplatná kdysi obíhala, nevydaná se do oběhu nikdy nedostala a do nákladu oběhových emisí se nepočítá.

Rakousko-uherské bankovky a první republika

Korunová měna byla zavedena roku 1892, jedinou měnou se stala od 1. ledna 1900 a první bankovka v korunách, dvacetikoruna, vyšla v září 1900. Bankovky vydávala Rakousko-uherská banka a jejich strany se neoznačovaly jako líc a rub, ale jako strana rakouská a uherská. Rakouská nesla němčinu a jazyky dalších národů rakouské poloviny monarchie včetně češtiny, uherská jen maďarštinu.

V den vzniku Československa, 28. října 1918, obíhaly bankovky po 10, 20, 50, 100 a 1000 korunách a za války k nim přibyly jednokoruny a dvoukoruny místo chybějících mincí. Téhož dne banka vydala provizorní hodnoty 25 a 200 korun potištěné jen z jedné strany a v listopadu 1918 ještě bankovku 10 000 korun, kterou nový stát do oběhu nepřipustil. Pro sbírku z toho plyne praktická hranice: rakousko-uherská bankovka s kolkem z března 1919 už patří k československým platidlům, protože ji kolek změnil v prozatímní státovku. U takových kusů je třeba posoudit pravost kolku i jeho spoj s papírem, protože kolky se padělaly už v roce 1919.

Bankovky první republiky patří k nejoblíbenějším oblastem sběru a věnujeme jim samostatný článek. Stručně: v letech 1919–1923 vyšly dvě emise státovek. Na první se podílel Alfons Mucha (desetikoruna, dvacetikoruna, stokoruna a pětisetkoruna), tisícikorunu první emise a vyšší hodnoty druhé emise vytiskla American Bank Note Company v New Yorku. Národní banka Československá zahájila činnost 1. dubna 1926 a vydávala bankovky, mezi nimi padesátikorunu vzoru 1929 podle Muchy, první celou z vlastní tiskárny, a ve třicátých letech stokorunu vzoru 1931 a tisícikorunu vzoru 1934 podle návrhů Maxe Švabinského.

Protektorát a Slovenský štát

Po rozpadu Česko-Slovenska v březnu 1939 vznikly na našem území dvě nové měny. V Protektorátu Čechy a Morava vydával stát státovky po 1, 5, 10, 20, 50 a 100 korunách a Národní banka pro Čechy a Moravu bankovky po 500, 1000 a 5000 korunách. Emitentem tedy není Československo, i když se to v nabídkách občas plete. Roku 1940 přišlo provizorium: nevydané československé mobilizační státovky přetištěné názvem protektorátu, zčásti ručně a zčásti strojově. Předválečná československá platidla přitom obíhala dál a poslední z nich byla stažena až koncem roku 1944.

Protektorátní platidla se navrhovala v tiskárně bez účasti tehdy činných umělců, převážně podle starších obrazů a soch. Pětisetkoruna vzoru 1942 tak nese portrét barokního malíře Petra Brandla. Výtvarně jsou tyto bankovky střídmé, provedením rytin však patří k vrcholům české rytecké školy.

Na Slovensku vznikla Slovenská národná banka nařízením ze 4. dubna 1939. Nejdřív se do oběhu dostaly československé bankovky po 100, 500 a 1000 korunách s přetiskem SLOVENSKÝ ŠTÁT; pětitisícikoruna s přetiskem do oběhu vydána nebyla. Prvními vlastními platidly byly státovky po 10 a 20 Ks z let 1939–1940 a od roku 1943 se část platidel tiskla v Neografii v Martině. V létě 1945 se slovenské bankovky kolkovaly a koncem října a začátkem listopadu 1945 se vyměnily v poměru jedna ku jedné za koruny československé. U přetištěných a kolkovaných kusů platí stejná opatrnost jako u kolků z roku 1919: v nabídkách se objevují i kusy s přetiskem nebo kolkem doplněným dodatečně.

Poválečné a socialistické bankovky

Konec války přinesl dvě emise z ciziny. Korunové poukázky z roku 1944 vytiskl moskevský Goznak a do země je přinesla Rudá armáda; jejich oběh byl dodatečně uzákoněn na jaře 1945. Londýnskou emisi v hodnotách od 5 do 1000 Kčs objednala za války exilová vláda ve třech britských tiskárnách a do Prahy ji letadla dopravila koncem září 1945. Peněžní reforma k 1. listopadu 1945 stáhla všechna dosavadní papírová platidla kromě jednokorunových poukázek. Na jaře 1946 doplnila řadu pětitisícikoruna. Později vyšla nová dvacetikoruna podle Karla Svolinského, tištěná ofsetem, která patří k vrcholům československé bankovkové grafiky.

Měnová reforma k 1. červnu 1953 přinesla úplně nová platidla, kvůli utajení vyrobená v Sovětském svazu: státovky po 1, 3 a 5 Kčs a bankovky Státní banky československé po 10, 25, 50 a 100 Kčs. V letech 1958–1964 vyšly nové vzory bankovek 10, 25, 50 a 100 Kčs a stokoruna vzoru 1961 platila zhruba třicet let – déle než kterákoli jiná československá bankovka. Řada podle návrhů slovenského malíře Albína Brunovského vyšla v hodnotách 10, 20, 50, 100 a 1000 Kčs; první byla roku 1985 tisícikoruna jako nová nejvyšší hodnota. Pětisetkoruna s motivem Slovenského národního povstání už nevyšla. Stokoruna s portrétem Klementa Gottwalda, vydaná 1. října 1989, vzbudila nevoli a začátkem roku 1990 se znovu tiskl starší vzor 1961.

U bankovek, které obíhaly celá desetiletí, jako právě stokoruna vzoru 1961, nerozhoduje ani tak samotný vzor jako zachovalost, série a případná varianta. Sbírka tohoto období se dá dobře stavět po řadách jednoho vzoru.

Česká a slovenská koruna po roce 1993

Rozdělení federace dokončila v únoru 1993 měnová odluka. V Česku se bankovky po 100, 500 a 1000 Kčs označily nalepeným kolkem, nižší hodnoty se nekolkovaly a vyměnily. Jako první nová česká bankovka vyšla 8. února 1993 dvousetkoruna podle návrhu grafika Oldřicha Kulhánka. Státní banka československá vybrala jeho návrhy roku 1992 pro federální řadu, když soutěž z roku 1991 skončila bez vítěze, a pro Českou republiku se přepracovaly. Do konce roku 1993 následovaly tisícikoruna, stokoruna, pětisetkoruna, padesátikoruna a pětitisícikoruna, dvacetikoruna v dubnu 1994 a dvoutisícikoruna v říjnu 1996.

I česká řada už má vlastní historii. Tisícikoruna a pětitisícikoruna vzoru 1993 platily jen do 30. června 2001, bankovky po 50, 100, 200 a 500 Kč vzoru 1993 do 31. ledna 2007; poznáte je podle letopočtu 1993 na líci a podle toho, že kupón s vodoznakem na rubu nemá dole tištěné grafické logo. Papírová dvacetikoruna platila do 31. srpna 2008 a padesátikoruna do 31. března 2011. Od roku 2019 vydává Česká národní banka pamětní bankovky 100 Kč s motivem budování československé měny, každou v nákladu nejvýš 20 000 kusů: s Aloisem Rašínem (2019), Karlem Englišem (2022) a Vilémem Pospíšilem (2026).

Na Slovensku vyšla první vlastní bankovka, padesátikoruna, 30. srpna 1993. Slovenská koruna skončila 1. ledna 2009 přechodem na euro; Národná banka Slovenska tehdy vyhlásila, že slovenské bankovky bude vyměňovat bez časového omezení. Slovenské bankovky let 1993–2008 tak tvoří uzavřený celek.

Jak se čte zachovalost historické bankovky

U mince se zachovalost posuzuje podle opotřebení reliéfu, u bankovky podle papíru. Rozhodují přehyby neboli přeložení, stav rohů a okrajů, skvrny a nečistota, trhlinky, dírky po špendlíku a hlavně to, zda je papír ještě pevný, nebo už měkký a unavený. Proto se stupnice mincí, včetně české řady 0 až 5, na bankovky jedna ku jedné nepřevádí.

Pro bankovky se používá stupnice UNC – AU – XF – VF – F – VG – G a nejpodrobněji ji rozepisuje číselná stupnice certifikační firmy PMG od 1 do 70. Zjednodušeně podle počtu a druhu přehybů:

• UNC (60–70) – žádný přehyb přes motiv. Nejvyšší stupně rozlišují podle centrování okrajů a stop po manipulaci, stupeň 60 snese i zabarvený papír nebo drobnou skvrnu.
• AU (50–58) – jeden lehký přehyb, nejvýš dva výraznější, případně několik přehnutých rohů.
• XF (40–45) – dva až tři výrazné přehyby, z toho jeden může být vodorovný; stupeň 40 připouští i víc.
• VF (20–35) – lehký oběh: od čtyř lehkých přehybů po četné přehyby s mírným ušpiněním.
• F (12–15) – výrazný oběh, zakulacené rohy a natržené okraje, papír ale musí být celý a pevný.
• VG a G (4–10) – silně opotřebovaná, měkká bankovka s natrženími, někdy i s chybějícími kousky; kusy pod stupněm 4 hodnotí PMG většinou s označením NET.

Hranice mezi stupni se u aukčních síní a obchodníků liší, a tak je dobré si přečíst, jak konkrétní prodejce stupně definuje. Bankovku si prohlédněte mimo obal, při dobrém světle a z obou stran, protože lehké přehyby v obalu snadno zaniknou. Pozor také na rozpor mezi stupněm a papírem: bankovka bez přehybů, ale s plochým papírem bez přirozené struktury mohla projít lisováním, o kterém je řeč dál.

Vzorky, nevydané návrhy a série

Vzorek neboli specimen není oběhové platidlo. Bývá označen perforací SPECIMEN nebo NEPLATNÉ, velkými otvory nebo přetiskem VZOR či SPECIMEN. U československých emisí z let 1919–1945 včetně londýnské existuje mnoho kombinací perforací a podrobně je popisuje samostatná monografie; v Pickově světovém katalogu se vzorek značí příponou „s“ za číslem. Pro sběratele jde o samostatnou kategorii, pro banku ale nejde o platidlo: Česká národní banka bankovky s perforací, otvory nebo přetiskem SPECIMEN, VZOR či CHYBOTISK při výměně zadrží bez náhrady.

Od vzorků je třeba odlišit nevydané návrhy. Poukázky Zemské banky z roku 1918 podle návrhu Alfonse Muchy se začaly tisknout, ale nikdy nevyšly a jejich náklad byl úředně zničen. Nevydaná zůstala i pětitisícikoruna s portrétem Antonína Švehly nebo pětisetkoruna Brunovského řady. Do přehledu oběhových emisí nepatří, i když jsou cenným dokladem historie.

Sérii a pořadové číslo nese každá bankovka a sběratelé podle nich rozlišují varianty. U stokoruny vzoru 1961 tvoří sérii velké písmeno a dvojčíslí nad pořadovým číslem. Specializované katalogy rozlišují u jednoho vzoru varianty podle série, podpisů, tiskárny nebo ochranných prvků – například desetikorunu první emise z roku 1919 tiskly tři různé tiskárny. Opatrně s výrazem „náhradní série“: u československých bankovek není obecně doloženo, že by určitá písmena značila náhradní tisk, a význam série je třeba ověřit v katalogu. Samostatnou kategorií jsou chybotisky, tedy kusy s chybou vzniklou při výrobě.

Certifikace PMG: stupeň, EPQ, Star a NET

Certifikaci bankovek nabízí především americká PMG (Paper Money Guaranty). Bankovku posoudí, zatěsní do průhledného pouzdra a na štítek uvede stupeň od 1 do 70 a doplňková označení. Číslo certifikátu jde ověřit v databázi na webu PMG; když databáze číslo nezná nebo popisuje jinou bankovku, je to důvod koupi odložit, dokud prodávající rozpor nevysvětlí.

Za číslem stupně často stojí zkratky. EPQ (Exceptional Paper Quality) znamená, že papír nebyl fyzicky, chemicky ani jinak upraven, aby vypadal lépe; PMG ho posuzuje od stupně 20 a od stupně 65 výš je podmínkou. Star dostane jen kus s EPQ a mimořádným vzhledem – výrazným reliéfem tisku, živými barvami a výjimečným papírem. NET naopak říká, že bankovka má vadu závažnější, než jakou číselný stupeň vyjádří; vada je na štítku vypsaná a PMG u takového kusu neručí za stupeň, jen za pravost. Konkurenční PCGS Banknote používá obdobná označení PPQ a Details.

Certifikát neurčuje cenu, ale odstraní dvě největší nejistoty, pravost a skutečný stav. Vyplatí se hlavně u dražších a vzácnějších kusů a u bankovek, které kupujete i s ohledem na dlouhodobou hodnotu a budoucí prodej. Stupeň přitom platí jen pro bankovku v neporušeném pouzdře – kdo ji vyjme, certifikát ztrácí.

Padělky, dobové padělky a upravené kusy

Padělky provázejí naše bankovky od začátku. Státovky první emise byly většinou tištěné jednoduchým knihtiskem, a tak se brzy objevily padělky stokorun, pětisetkorun a pětitisícikorun; jen v dílně Gyuly Mészárose vzniklo přes 60 000 padělků pětisetkoruny. Padělaly se i kolky z roku 1919. Dobový padělek, který kdysi skutečně obíhal, bývá sám sběratelsky zajímavý jako doklad doby – pokud ho prodávající jako padělek otevřeně označí.

Druhou skupinou jsou novodobé napodobeniny. Soukromě tištěné „sběratelské bankovky“ nejsou platidla. Česká národní banka výslovně upozorňuje na reprodukce pamětní stokoruny 2019 a v nabídkách se objevuje i tisk Státní tiskárny cenin s portrétem Aloise Rašína a nápisem Sto let česko-slovenské koruny, prodávaný jako pamětní bankovka nebo nepřijatý soutěžní návrh. Není ani jedním: chybí na něm nápis ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA i podpis guvernéra.

Nejzákeřnější jsou úpravy pravých bankovek, které mají kus posunout o stupeň výš:

• Lisování a žehlení vyrovná přehyby, ale papíru zároveň vezme přirozené zvlnění a reliéf tisku, takže na omak působí ploše. Často se lisují jen rohy a střed, proto je třeba prohlédnout celý kus.
• Dodatečné vytlačení reliéfu má lisování zakrýt; prozradí ho rub, kde vytlačené linie nesedí s čísly a linkami na líci.
• Praní a bělení zanechává vybledlé barvy, někdy i pach čisticího prostředku; bělené kusy bývají do modra.
• Lepení trhlin a doplňování rohů a okrajů patří k opravám, které bývá těžké odhalit.

Upravená bankovka označení EPQ nedostane. U necertifikovaného kusu se proto vyplatí zeptat výslovně, zda byl prán, lisován nebo opravován, a odpověď si nechat potvrdit písemně.

Jak bankovky uložit a jak s nimi zacházet

Papír nesnáší světlo, vlhkost, výkyvy teplot ani chemii nevhodných obalů. Nejbezpečnější jsou obaly a listy alb z polyesteru, prodávaného i pod obchodními názvy Mylar a Melinex; polypropylen a polyetylen jsou vhodné, pokud neobsahují změkčovadla. Obalům z PVC se vyhněte, protože uvolňují látky, které papír a barvy časem poškozují. Když materiál obalu není výslovně uvedený, berte ho jako nejistý.

Bankovky ukládejte naplocho a nikdy je znovu nepřekládejte. Album držte v suchu, chladu a temnu, bez prudkých výkyvů teploty a vlhkosti. Do ruky je berte co nejméně, čistýma suchýma rukama a za okraj. Nic nelepte páskou, nežehlete a neperte – každý takový zásah se počítá jako úprava a připraví bankovku o označení EPQ. Certifikovanou bankovku nechte v pouzdře.

Na co se zeptat před nákupem

Prodávající, který bankovce rozumí, odpoví na tyto otázky bez zaváhání:

• Kdo je emitent a jaký je vzor? Datum vzoru, nominál a katalogové číslo (Hejzlar, Bajer nebo Pick) jednoznačně určí, o jakou bankovku jde.
• Podle jaké stupnice je zachovalost? Kolik má bankovka přehybů a vede některý přes motiv?
• Byla upravována? Praní, lisování, lepení trhlin, doplněné rohy.
• Je to oběhový kus, vzorek, nevydaný návrh, nebo napodobenina?
• U kolkovaných a přetištěných kusů: je kolek či přetisk původní?
• U certifikované bankovky: číslo certifikátu, stupeň a označení EPQ či NET – a jejich ověření v databázi PMG.
• Fotografie obou stran v plném rozlišení, záruka pravosti a možnost vrácení.

Československé bankovky z našeho e-shopu

Jak začít: jedno období, katalog a lupa

Nejsnazší začátek je vybrat si jednu oblast – třeba protektorátní platidla, řadu Albína Brunovského nebo české bankovky vzoru 1993 – a pořídit si k ní katalog. Domácí papírová platidla od roku 1900 pokrývá Hejzlarův katalog, jehož třetí vydání z roku 2026 sahá až do současnosti; klasickým katalogem československých platidel je Bajer a Václavíkův katalog ve čtvrtém vydání z roku 2026 nově zahrnuje i Rakousko-Uhersko a podrobně rozlišuje varianty, série a podpisy. K tomu lupa, polyesterové obaly a trpělivost.

Historické bankovky odměňují pozornost k detailu. Jeden kus v dobré zachovalosti, s ověřenou pravostí a jasným popisem dává sbírce víc než několik přeložených a nejistých. Kdo bankovky kupuje i s výhledem na dlouhodobou hodnotu, řídí se stejnými pravidly: rozhoduje emise, stav, pravost a cena, za kterou kus pořídí. Žádná bankovka hodnotu nezaručuje sama od sebe.

Miroslav Uďan