Mincovna Vratislav
Mincovna Vratislav (polsky Wrocław, německy Breslau) byla hlavní slezská mincovna. Od 11. století razila pro polské panovníky, později pro české krále a Habsburky. Habsburská mincovna byla uzavřena 30. ledna 1741, v letech 1743–1826 zde razilo mince Prusko.
| Počátky ražby | 11. století, polští panovníci |
|---|---|
| Mincovní právo vratislavských biskupů | od 1290 |
| Převzetí mincovny Ferdinandem I. | 1532 |
| První mincovní značka | 1587, mincmistr D. Bussa |
| Zrušení značek mincmistrů ve Slezsku | 1712 |
| Uzavření habsburské mincovny | 30. 1. 1741 |
| Světci na ražbách | sv. Jan Křtitel (Zikmund Lucemburský), sv. Václav (dukáty Ludvíka Jagellonského) |
| Pruské ražby | 1743–1826 |
| Pruská mincovní značka | B |
Historie
Ve Vratislavi se razilo už pro polské panovníky v 11. století. Roku 1290 získali mincovní právo vratislavští biskupové spolu s knížectvím niským, na které bylo vázáno. Když Slezsko patřilo k českým zemím, vznikaly ve Vratislavi městské ražby: haléře Karla IV. a Václava IV. s českým lvem, královské groše, půlgroše a haléře Zikmunda Lucemburského s postavou sv. Jana Křtitele a městské haléře Vladislava II. Jagellonského a Ludvíka Jagellonského. Na Ludvíkových městských dukátech se objevuje sv. Václav.
Po Ludvíkově smrti roku 1526 dostala mincovnu jeho vdova Marie a roku 1532 ji převzal Ferdinand I. Habsburský. V letech 1539–1541 se tu razily feniky podle rakouského mincovního systému označené písmenem S, v letech 1546–1550 tolary, půltolary, groše a haléře. Po zavedení zlatníkové měny roku 1561 následovaly dvoukrejcary a krejcary, za Maxmiliána II. dukát, krejcary a bílé peníze. Za Rudolfa II. se ražba obnovila roku 1584 a mincmistr D. Bussa zavedl roku 1587 jako první ve Vratislavi mincovní značku. Pak mincovna až do stavovského povstání stála.
Za třicetileté války razili ve Vratislavi v letech 1621–1623 slezští stavové. Roku 1623 si mincovnu pronajal B. Zwirner a razil tu znehodnocené čtyřiadvacetikrejcary. V letech 1633–1635 obsadilo Vratislav švédsko-braniborsko-saské vojsko a mincovna opět razila pro stavy. Nejčastější vratislavskou mincí té doby byl tříkrejcar.
Za Ferdinanda III. patřila mincovna k nejproduktivnějším, přestože se v ní pracovalo ručně; vedle tolarů a tříkrejcarů razila velké násobky dukátu včetně dvacetidukátu z roku 1645. Za Leopolda I. se výroba přesunula k drobným mincím a v letech 1699–1704 mincovna stála, obnovila ji až instalace vodního kola. Karel VI. ji vybavil novými razicími stroji, roku 1712 byly ve Slezsku zrušeny značky mincmistrů a roku 1723 směla mincovna při císařově návštěvě razit městský tolar a dukát. Habsburská mincovna byla uzavřena 30. ledna 1741, v letech 1743–1826 razila pro pruské krále.
Ražby a značení
Vratislav razila v 17. a 18. století téměř celou škálu nominálů od grešlí a jednostranných čtvrtkrejcarů po tolary, dvoutolary i čtyřtolar z roku 1722. Ve zlatě vynikají násobky dukátu – desetidukáty a pětidukáty Ferdinanda III., Leopolda I. a Karla VI. Proslula také medailemi vysoké výtvarné úrovně, zejména v 17. a 18. století.
Značky mincmistrů se na vratislavských mincích užívaly od roku 1587 do roku 1712. Pruská vratislavská mincovna označovala mince písmenem B, které později používala mincovna v Hannoveru, proto o mincovně rozhoduje letopočet.
