Tolar

Tolar byl těžkou stříbrnou mincí, která se od 16. století stala hlavním platidlem střední Evropy a dala základ moderním měnovým systémům včetně amerického dolaru. Tato prestižní ražba o váze přibližně 29 gramů stříbra vznikla v Čechách v Jáchymově a rozšířila se po celém světě. V numismatice představují tolary vrchol renesančního a barokního mincovnictví s mimořádnou uměleckou hodnotou.

Historie

Předchůdci tolaru se objevili v Itálii v druhé polovině 15. století, kde benátské líry a milánské testony představovaly první velké stříbrné mince moderní doby. Tyto ražby inspirovaly vznik brabantských guldinerů, stříbrných mincí odpovídajících hodnotou zlatým mincím. Guldinery o hmotnosti 30,5 až 32,5 gramu se razily v Nizozemí a postupně se šířily do německých zemí.

Rozhodující význam pro vznik tolaru mělo Sasko, kde na přelomu 15. a 16. století začaly z bohatých krušnohorských stříbrných dolů plynout obrovské zásoby drahého kovu. Saské zlatníkové groše (Guldengroschen), nazývané také "stříbrné zlaté", se staly vzorem pro pozdější tolarové ražby. Tyto mince měly ustálenou váhu a ryzost podle erfurtské úmluvy z roku 1490, která stanovila ražbu 8 zlatníkových grošů z jedné kolínské hřivny stříbra o váze 233,84 gramu.

Skutečný počátek tolarové éry je spojen s českým Jáchymovem a rodem Šliků. Když bratři Šlikové objevili bohatá stříbrná ložiska v údolí Konradsgrün, založili zde roku 1516 hornické město svatého Jáchyma. O čtyři roky později, v roce 1520, získal Štěpán Šlik od krále Ludvíka Jagellonského právo razit vlastní mince. První jáchymovské tolary (Joachimsthalery) začaly být raženy kolem roku 1520 s vyobrazením svatého Jáchyma a českého lva.

Název těchto mincí - joachimsthaler - se postupně zkracoval na "thaler" a v češtině na "tolar". Jáchymovské tolary měly váhu 29,23 gramu při obsahu 27,41 gramu čistého stříbra (ryzost 938/1000). Jejich kvalita a dostupnost způsobily, že se rychle rozšířily po celé Evropě a název tolar se stal obecným označením pro velké stříbrné mince.

Po nástupu Ferdinanda I. na český trůn (1526-1564) převzala jáchymovskou mincovnu královská správa. Ferdinand zahájil systematickou ražbu vládních tolarů nejen v Jáchymově, ale postupně i v dalších mincovnách. V Praze začala stabilní produkce tolarů po ojedinělých ražbách z let 1535 a 1539 pravidelně od roku 1557. Mincovna v Kutné Hoře razila první tolary od roku 1543.

Zásadní reformu přinesl rok 1561, kdy Ferdinand I. zavedl v Čechách zlatníkový systém. Tento systém přerušil ražbu grošů a zavedl tolar jako základní stříbrnou minci v hodnotě 60 krejcarů. Od roku 1573 se tolar razil téměř nepřetržitě až do 19. století za všech panovníků - Maxmiliána II., Rudolfa II., Matyáše, Ferdinanda II. a III., Leopolda I., Josefa I., Karla VI., Marie Terezie, Josefa II., Leopolda II., Františka I. a dalších.

Významnou kapitolou byly marie-tereziánské tolary z let 1741-1780, které se díky své stabilitě a kvalitě staly mezinárodně uznávanou obchodní mincí. Levantský tolar Marie Terezie s letopočtem 1780 se dokonce razil ještě dlouho po její smrti a stal se nejrozšířenější mincí světa - odhaduje se, že bylo vyraženo přes 800 milionů kusů.

Poslední tolary v českých zemích razil Ferdinand V. (1835-1848) v pražské mincovně s letopočtem 1836 pod vedením mincmistra Josefa Hippmanna. Na našem území oficiálně obíhaly ještě spolkové tolary Františka Josefa I. (1848-1916) o hmotnosti 18,5185 gramu, které byly staženy 13. května 1893 v souvislosti se zavedením korunové měny. Tím skončila více než 350letá éra tolaru v českých zemích.

Technické parametry a výtvarné provedení

Standardní tolar měl ustálenou váhu 29,23 gramu při ryzosti přibližně 870-940/1000, což představovalo 25-28 gramů čistého stříbra podle období a mincovny. Průměr se pohyboval mezi 40 až 45 milimetry, síla střížku dosahovala 2,5 až 3,5 milimetru. Tyto parametry vycházely z kolínské hřivny (233,856 g), z níž se razilo 8 tolarů.

Ikonografie tolarů odrážela politické a náboženské poselství vydavatelů. Na líci byl zpravidla portrét panovníka nebo zemský patron (svatý Václav, svatý Leopold), na rubu státní znak - v případě českých tolarů dvouhlavý orel s erbem na prsou. Opis obsahoval titulaturu panovníka a často i heslo, například "CONSTANTIA ET FORTITUDINE" za Marie Terezie.

Technologie ražby se vyvíjela od ručního tepání kladivem v 16. století přes válcové a vřetenové lisy 17. století až po parní razicí stroje 19. století. Kvalita provedení závisela na umění rytců razidel - mezi nejvýznamnější patřili Antonio Abondio, Jáchym Deschler, Jan Vít Neuss nebo Johann Baptist Fischer.

Vedle standardních tolarů existovaly také násobky a díly - dvojtolary, půltolary, čtvrttolary a třetinové tolary. Reprezentativní charakter měly výstavní tolary s mimořádně propracovaným reliéfem a vzácné klipy - tolary ražené na čtvercových střížcích.

Zajímavosti

• Název dolar pochází přímo od jáchymovského tolaru přes nizozemské "daalder" a anglické "dollar"
• Marie-tereziánský tolar z roku 1780 se dodnes razí v Rakousku jako investiční mince
• Nejdražší český tolar - zkušební ražba Maxmiliána II. z roku 1574 - byl prodán za 4,5 milionu korun
• V Africe a Arábii sloužily tolary Marie Terezie jako platidlo ještě ve 20. století
• Pražská mincovna vyrazila za svou existenci odhadem 50 milionů tolarů
• Poslední tolar ražený pro oběh v Evropě vydalo Lichtenštejnsko v roce 1862