Tolar

Tolar byl velký stříbrný nominál o váze přibližně 29 gramů, který se stal základní obchodní mincí evropského kontinentu od počátku 16. století až do 19. století. Název pochází z německého Thaler, zkráceného tvaru Joachimsthaler podle města Jáchymov v Čechách, kde byly tyto mince poprvé raženy ve velkém množství.

Historie

Předchůdcem tolaru byl tyrolský guldiner, velká stříbrná mince ražená arcivévodou Zikmundem Tyrolským od roku 1486. Tato mince o váze téměř 32 gramů měla hodnotu zlatého guldenů, ale byla ražena ze stříbra. Úspěch guldineru inspiroval další panovníky k ražbě podobných velkých stříbrných mincí. Saský kurfřt Fridrich III. Moudrý začal v roce 1500 razit podobné mince zvané Guldengroschen. Tyto rané pokusy však narážely na nedostatek stříbra a zůstaly spíše experimentem než běžnou mincí.

Skutečný počátek éry tolaru je spojen s objevem bohatých stříbrných ložisek v Jáchymově na panství hrabat Šliků. Štěpán Šlik získal v roce 1516 od českého krále Ludvíka Jagellonského právo razit vlastní mince. Od roku 1520 začala masová produkce velkých stříbrných mincí podle vzoru saských guldengroschenů. Tyto mince nesly na aversu obraz svatého Jáchyma, patrona města, a na reversu český lev s erbem Šliků. Původní název zněl "joachimsthaler guldengroschen", který se postupně zkrátil na "joachimsthaler" a nakonec jen "thaler" či v češtině tolar.

Jáchymovské tolary se díky své kvalitě a stálé váze rychle prosadily jako spolehlivé platidlo. Do roku 1528 bylo vyraženo přes dva miliony kusů, které zaplavily střední Evropu. Ferdinand I. Habsburský rozpoznal význam této měny a v roce 1524 vydal mincovní řád, který standardizoval tolary pro celé České království. Ustanovil váhu 29,23 gramu při ryzosti 14 lotů 4 grány (přibližně 889/1000). Tento standard, známý jako konvenční tolar, se stal vzorem pro celou habsburskou monarchii.

Ve třicátých letech 16. století se ražba tolarů rozšířila po celé Evropě. Karel V., císař Svaté říše římské, zavedl ražbu tolarů ve španělském Nizozemí, odkud se rozšířily do severní Evropy. Hansovní města jako Hamburk, Lübeck a Brémy začaly razit vlastní tolary pro baltský obchod. V Polsku král Zikmund I. Starý zahájil ražbu tolarů v Toruni roku 1533. Švédský král Gustav I. Vasa zavedl tolary zvané riksdaler v roce 1534. Každá země přizpůsobovala vzhled tolarů svým potřebám, ale váha a ryzost zůstávaly podobné.

Období největšího rozkvětu tolarů nastalo v 17. století. Třicetiletá válka paradoxně zvýšila poptávku po kvalitních tolarech, protože místní měny byly často znehodnocovány. Slavné se staly tzv. lví tolary Spojených nizozemských provincií, ražené od roku 1575, které se staly mezinárodní obchodní mincí. Tyto tolary s obrazem stojícího lva držícího svazek šípů a meč byly akceptovány od Ameriky po Dálný východ. Nizozemská Východoindická společnost je používala jako hlavní platidlo v asijském obchodě.

V habsburské monarchii došlo za vlády Leopolda I. k významné reformě. V roce 1659 byl zaveden říšský tolar o něco nižší váhy 28,06 gramu. Tento standard byl potvrzen augsburským mincovním řádem v roce 1689. Karel VI. pokračoval v ražbě reprezentativních tolarů s bohatou ikonografií oslavující habsburskou dynastii. Jeho tolary s orlem na reversu patří k umělecky nejzdařilejším ražbám své doby. Za vlády Marie Terezie došlo k nejslavnější kapitole v historii tolarů.

Tolar Marie Terezie ražený od roku 1741 se stal nejrozšířenější obchodní mincí 18. a 19. století. Po smrti císařovny v roce 1780 se zachoval letopočet 1780 a mince se razila jako obchodní tolar až do 20. století. Tyto tolary byly akceptovány v celé Africe, na Blízkém východě a v Asii. Odhaduje se, že bylo vyraženo přes 800 milionů kusů těchto tolarů. V Etiopii a Jemenu sloužily jako oficiální měna až do poloviny 20. století. Arabští obchodníci je nazývali "abu kush" (otec ptáka) podle orlice na reversu.

Významnou kapitolu představují tolary ražené v českých a moravských městech. Pražské tolary s obrazem svatého Václava patřily k nejkvalitnějším ražbám střední Evropy. Kutnohorská mincovna produkovala tolary pro Rudolfa II. s mistrovským zobrazením císařského orla. Brněnské tolary Ferdinanda II. z období třicetileté války jsou ceněny pro svou uměleckou kvalitu. Olomoucké biskupství razilo vlastní tolary s obrazem svatého Václava a biskupského erbu.

V severní Evropě vytvořily samostatnou tradici saské tolary. August II. Silný, kurfiřt saský a král polský, razil luxusní tolary s bohatou barokní výzdobou. Jeho nástupce Fridrich August II. pokračoval v této tradici. Saské horní města jako Annaberg a Schneeberg razily vlastní hornické tolary s motivy těžby stříbra. Pruský král Fridrich II. Veliký používal tolary k financování svých válek. Jeho tolary byly záměrně raženy s nižším obsahem stříbra, což vedlo k jejich odmítání v mezinárodním obchodě.

Konec 18. století přinesl postupný úpadek tolarů. Francouzská revoluce a napoleonské války narušily tradiční obchodní cesty. Napoleon Bonaparte zavedl decimální frankový systém, který postupně nahrazoval tolarovou měnu. V habsburské monarchii byla v roce 1753 zavedena konvenční měna, kde 10 tolarů odpovídalo jedné kolínské hřivně stříbra. Tento systém vydržel do roku 1857, kdy byl nahrazen rakouskou měnou založenou na zlatém standardu.

Poslední kapitolou evropských tolarů bylo 19. století. V německých státech se tolar udržel nejdéle. Pruský král Friedrich Vilém III. standardizoval pruský tolar v roce 1821 na 22,27 gramu s ryzostí 750/1000. Tento standard byl v roce 1838 přijat Německým celním spolkem jako vereinsthaler. Po sjednocení Německa v roce 1871 císař Vilém I. zavedl markovou měnu, která definitivně ukončila éru tolarů. Poslední německé tolary byly raženy v roce 1872.

V habsburské monarchii skončila ražba tolarů oficiálně v roce 1867 s přechodem na zlatkovou měnu. Poslední konvenční tolary Františka Josefa I. z let 1866-1867 jsou dnes vzácnými sběratelskými kusy. Zajímavostí je, že obchodní tolary Marie Terezie s letopočtem 1780 se nadále razily ve Vídni, Londýně, Paříži, Bruselu, Bombaji a dalších mincovnách pro potřeby mezinárodního obchodu až do 60. let 20. století.

Technické parametry a typy tolarů

Standardní tolar měl váhu mezi 27 až 30 gramy čistého stříbra, průměr 38 až 45 milimetrů a tloušťku 2,5 až 3,5 milimetru. Ryzost se pohybovala od 833/1000 do 944/1000 podle místních standardů. Ražba probíhala na velkých šroubových lisech, které dokázaly vyvinout tlak potřebný pro kvalitní otisk na tak velké ploše. Okraj tolarů byl často zdoben nápisem nebo ornamentem jako ochrana proti ořezávání.

Typologie tolarů je nesmírně bohatá. Portrétní tolary zobrazovaly panovníky v reprezentativním oděvu s insigniemi moci. Městské tolary nesly erby a symboly měst. Náboženské tolary zobrazovaly svaté patrony, biblické výjevy nebo církevní symboly. Pamětní tolary připomínaly významné události jako korunovace, svatby nebo vojenská vítězství. Hornické tolary z báňských oblastí zobrazovaly těžební věže, hornické nástroje nebo patrony horníků.

Zvláštní kategorií byly násobky tolarů. Dvojtolary, trojnásobné tolary až desetinásobné tolary sloužily jako reprezentativní dary nebo ukázky mincovního umění. Tyto kusy dosahovaly váhy přes 280 gramů a průměru až 80 milimetrů. Naopak se razily i díly tolarů - půltolary, třetiny, čtvrtiny až třicetiny pro drobný obchod.

Ikonografie tolarů odrážela politickou a náboženskou symboliku své doby. Císařský orel, zemské erby, křesťanské symboly a latinské nápisy tvořily standardní repertoár. Časté byly zkratky D.G. (Dei Gratia - z boží milosti), S.R.I. (Sacri Romani Imperii - Svaté říše římské) nebo ARCH.AVST.DVX.BVRG (Archidux Austriae, Dux Burgundiae).

Zajímavosti

• Americký dolar získal svůj název od španělských tolarů (pieces of eight), které byly hlavní měnou v koloniální Americe
• Tolar Marie Terezie se dodnes razí v rakouské mincovně jako investiční mince s původním letopočtem 1780
• V Čechách se tolaru lidově říkalo "tolar rejský" podle říšského (rejš = říše) původu mince
• Největší tolar byl stříbrný desetinásobek ražený v Brunswicku v roce 1679 s váhou přes 290 gramů
• Padělání tolarů se trestalo useknutím pravé ruky a vypálením cejchu na čelo, později přímo smrtí
• Jáchymovské tolary se vyvážely až do Číny, kde byly přetavovány na čínské stříbrné ingoty zvané sycee