Středověké mince

Středověké mince jsou historická platidla ražená v Evropě od 6. do 15. století, představující přechod od antických mincovních tradic k modernímu peněžnictví. Zahrnují různé typy mincí od denárů a grošů až po první dukáty, které odrážejí politický, ekonomický a technologický vývoj středověké společnosti.

Historie

Středověké mincovnictví navázalo na pozdně římské tradice, zejména na zlatý solidus císaře Konstantina z roku 309, který se používal až do raného středověku. Po rozpadu Západořímské říše se výjimečně objevovaly barbarské mince, ale častěji se platilo naturáliemi. Na českém území jsou první mince doloženy od roku 960 za vlády Boleslava I., který nechal razit stříbrné denáry. Vývoj českého mincovnictví prošel několika etapami: nejprve denáry velkého střížku (10.-11. století), pak denáry malého střížku a následně brakteáty od 13. století. Převratnou změnu přinesla měnová reforma Václava II. kolem roku 1300, kdy byl zaveden pražský groš jako reakce na objevy stříbra v Kutné Hoře. Groš se stal jednou z nejúspěšnějších mincí středověké Evropy a razil se až do 16. století. Paralelně se v 13. století obnovila ražba zlatých mincí - nejprve florenů ve Florencii a později dukátů, které se staly mezinárodním standardem. Jan Lucemburský nechal razit první české zlaté mince a pokračoval v tradici kvalitních pražských grošů.

Středověké mince se vyráběly ruční ražbou mezi dvěma kovovými razidly, což vyžadovalo značnou technickou zručnost. Denáry měly průměr 16-20 mm a hmotnost kolem 1 gramu stříbra, zatímco brakteáty byly tenké jednostranné mince průměru až 40 mm. Pražský groš vážil kolem 3,8 gramu s ryzostí 0,938 a stal se etalon kvality. Zlaté dukáty měly hmotnost přibližně 3,5 gramu a vysokou ryzost zlata. Motivy zahrnovali portréty panovníků, heraldické znaky, křesťanské symboly a ochranné světce. Technologie výroby zahrnovala těžbu, rafinaci kovů, přípravu střížků a vlastní ražbu v královských mincovnách. Kontrola kvality byla přísná, padělatelům hrozily tvrdé tresty včetně smrti.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické sběratele představují středověké mince vrchol historického mincovnictví s obrovskou rozmanitostí typů a variant. Investiční potenciál je významný díky vzácnosti, historickému významu a rostoucímu zájmu o středověkou numismatiku. Nejcennější jsou zachovalé exempláře raných českých mincí, pražských grošů prvních emisí a středověkých zlatých mincí, které dosahují na aukcích vysokých cen.

Příklady

Nejvýznamnější české středověké mince zahrnují denáry Boleslava I. z 10. století, brakteáty s dvouocasým lvem z 13. století a pražské groše Václava II. od roku 1300. Vzácné jsou také první české dukáty Jana Lucemburského a Karla IV., půlgroše a tzv. parvusy. Evropské příklady zahrnují benátské grosse, francouzské tournois a anglické pennies.

Zajímavosti

• První české mince z roku 960 byly raženy podle byzantského vzoru a nesly křesťanské symboly
• Název "groš" pochází z latinského "grossus" (tlustý) a označoval větší stříbrnou minci
• Pražský groš se počítal na kopy (60 kusů), což odpovídalo jedné hřivně stříbra
• Brakteáty byly tak tenké, že se ražba obtiskovala ze zadní strany na přední
• První český dukát byl ražen ze zlata z Roudného na Podblanicku ve 14. století
• Středověcí padělatelé mincí byli trestáni uvařením v oleji nebo jinými drastickými tresty
• Na mincích se poprvé objevily mincovní značky a jména mincmistrů jako kontrola kvality