Jak zlatý holandský dukát spojil Západ s Východem

Jak zlatý holandský dukát spojil Západ s Východem_1

Na líci stojí rytíř v plné zbroji, meč opřený o rameno, v levé ruce svazek šípů, a kolem něj latinské heslo o svornosti. Takhle vypadal holandský dukát v roce 1586 a takhle vypadá i dukát, který nizozemská mincovna razí dnes – stejný obraz se drží 440 let. Malá zlatá mince o zhruba třech a půl gramu putovala v truhlách kupců do Pobaltí, Polska a Ruska i na lodích Východoindické společnosti do Batávie na Jávě, cizí mincovny ji napodobovaly a dnes se nachází v pokladech od Košic po vraky u norského pobřeží. Proč se jí tolik věřilo a podle čeho dnes poznáte, kdy a kde vznikla?

Ve zkratce

  • Holandský dukát zavedly Spojené provincie nizozemské nařízením ze 4. srpna 1586: 70 kusů z trojské marky (asi 3,51 g) při ryzosti 23 karátů 8 grénů, tedy 986/1000.
  • Na líci stojí rytíř s mečem a svazkem šípů a heslo CONCORDIA RES PARVAE CRESCUNT; zkratka na konci opisu (například HOL nebo TRA) prozrazuje provincii, která minci razila.
  • Nejvíc dukátů vyrazily Holandsko a Utrecht – každá z provincií desítky milionů kusů; Zeeland, Overijssel a Frísko razily jen zlomek tohoto množství.
  • V Batávii se dovážené dukáty v letech 1753–1761 označovaly kontramarkou DJAWA a petrohradská mincovna je tajně kopírovala až do 60. let 19. století.
  • Od roku 1817 nese rub královský nápis MO. AUR. REG. BELGII AD LEGEM IMPERII; dnešní dukát (3,494 g, 983/1000) není zákonným platidlem a od roku 1982 ho smí razit jen stát.

Republika bez krále a bez jednotné mince

Spojené provincie nizozemskéSpojené provincie nizozemské vyrostly z povstání proti španělskému králi Filipu II., který Nizozemí zdědil po svém otci Karlu V. V dubnu 1566 předali šlechtici sdružení v takzvaném kompromisu šlechty místodržitelce Markétě Parmské žádost o zmírnění tvrdých nařízení proti protestantům. Když pak do země dorazil vévoda z Alby a začal stíhat účastníky nepokojů, stal se Vilém Oranžský vůdcem ozbrojeného odporu; v říjnu 1568 vtáhl s vojskem do Brabantska. Rokem 1568 se datuje začátek osmdesátileté války, která skončila až vestfálským mírem roku 1648.

V lednu 1579 se severní provincie spojily v Utrechtské unii a 26. července 1581 se slavnostním aktem zřekly poslušnosti Filipovi II. Nová republika tak přišla o panovníka, jehož jméno by mohla dát na mince. Provincie i města si proto pomáhaly tím, co v regionu mělo dlouhou tradici – napodobovaly osvědčené cizí mince. Razily se dukáty podle starých španělských zlatých Ferdinanda a Isabely i podle uherských dukátů s postavou svatého Ladislava, a Holandsko vydalo vlastní dukát už roku 1583.

V prosinci 1585 připlul do Nizozemí s anglickým vojskem Robert Dudley, hrabě z Leicesteru, kterého na pomoc povstalcům vyslala královna Alžběta I. Generální stavy mu nabídly úřad generálního místodržitele a Leicester ho 25. ledna 1586 přijal dřív, než mu z Anglie dorazila jakákoli odpověď; královna jeho krok veřejně odsoudila. Jeho působení v zemi bylo krátké a skončilo v prosinci 1587, ale spadá do něj nařízení, které mělo do mincovnictví mladé republiky vnést pořádek.

Nařízení ze 4. srpna 1586: zrod holandského dukátu

Obecné mincovní nařízení vyhlásil Leicester po jednání s generálními stavy 4. srpna 1586. Začínalo dlouhým seznamem povolených domácích i cizích mincí s kurzy, které měly platit stejně v celé zemi, pokračovalo pravidly pro nové ražby – v každé provincii směla razit jen jedna mincovna – a končilo podrobným dozorem nad mincovnami, směnárníky a zlatníky. Zavedlo dvě řady nových mincí: stříbrné reály se zlatými růžovými nobly a s ohledem na obchod severních provincií zlatý dukát a stříbrný říšský tolar podle stopy Svaté říše římské.

Z jedné trojské marky zlata se mělo razit 70 dukátů, takže jeden vážil asi 3,51 g, a ryzost činila 23 karátů 8 grénů, tedy 986/1000. Tato stopa vycházela z říšského mincovního řádu z roku 1559, a proto rub nesl slova AD LEG. IMP. – „podle říšského zákona“. Říšský dukát vážil 3,49 g a obsahoval 3,44 g ryzího zlata; holandský počítal se 70 kusy z trojské marky, a tak měl podle zákona o něco víc, asi 3,47 g. Pevný kurz dukát neměl. V roce 1586 platil 68 stuiverů a s tím, jak zlato vůči stříbru zdražovalo, se jeho hodnota postupně zvedla zhruba na 100 stuiverů.

Razidla měl pro celou unii řezat jediný generální rytec, Gerard van Bylaer z Dordrechtu. Vydrželo to rok či dva, pak práci znovu převzali místní rytci. Centralizace selhala i jinak: některé provincie se vrátily k vlastním pravidlům, overijsselská města obnovila svou ražbu a západofríská města otevřela v Holandsku druhou mincovnu. Generální stavy se roku 1594 pokusily stáhnout kurzy zpět na úroveň roku 1586 a roku 1603 zakázaly razit cokoli kromě dukátu a říšského tolaru, ale bez valného účinku. Trvalejší pořádek přineslo až nařízení z 21. března 1606, které zůstalo základem mincovnictví až do konce republiky. Z mincí roku 1586 si ponechalo jen dukát a říšský tolar a nově povolilo i dvojdukát o hmotnosti 7,02 g.

Zájem o dvojdukát byl dlouho malý. Overijssel vyrazil zkušební kus roku 1607, Frísko malou sérii roku 1612, a Holandsko začalo dvojdukáty razit až roku 1645, rok po něm Zeeland a roku 1652 Utrecht. Náhlý zájem souvisel s tím, že zlato bylo tehdy vůči stříbru levné a dukáty i dvojdukáty se ve velkém vyvážely do severní a východní Evropy. Po roce 1730 o dvojdukáty pro vývoz zájem opadl a dál se razily hlavně jako dary a novoroční mince, zřejmě jen v malých počtech.

Rytíř se svazkem šípů a heslo o svornosti

Líc dukátu nese stojícího rytíře v plné zbroji, natočeného doprava, s mečem opřeným o pravé rameno a se svazkem šípů v levé ruce; letopočet je rozdělený po obou stranách postavy. Předlohou byl uherský dukát se stojícím svatým Ladislavem, v německých zemích velmi oblíbená mince – Nizozemci si od něj vzali stojící postavu a světce nahradili válečníkem. Rub je naproti tomu ryze nizozemský: ve zdobeném čtverci stojí pětiřádkový nápis bez jakéhokoli obrazu.

holandský_obchodní_dukát

Nápis na rubu zní MO. ORD. PROVIN. FOEDER. BELG. AD LEG. IMP., rozepsáno Moneta ordinum provinciarum foederatarum Belgicarum ad legem imperii – mince stavů spojených nizozemských provincií podle říšského zákona. Dvojdukát měl dlouho jiný začátek nápisu, MO. AVR. (moneta aurea, zlatá mince). Holandsko ho sjednotilo s jednoduchým dukátem roku 1716, Utrecht až roku 1739.

Kolem rytíře běží heslo CONCORDIA RES PARVAE CRESCUNT – „svorností malé věci rostou“. Pochází ze Sallustiova spisu o válce s Jugurthou a bylo heslem Utrechtské unie; nařízení z roku 1586 je dalo na všechny nové mince republiky. Na dukátu se obvykle zkracuje (CONCORDIA RES PAR. CRES.) a za ním stojí zkratka provincie – HOL pro Holandsko, TRA pro Utrecht. Svazek šípů představoval spojené provincie a na mince se ve velkém dostal s Leicesterovými ražbami z roku 1586.

Sedm šípů ale na raných utrechtských dukátech nehledejte. Na prvních utrechtských kusech jsou zřetelné čtyři šípy a náznak pátého, později čtyři až šest; důsledně sedm se objevuje až po roce 1630. Rytci chtěli zobrazit vždy sedm – čtyři nebo pět vpředu a zbytek za nimi –, jenže na malé ploše nebyly všechny vidět a jejich počet nad rukou a pod ní se někdy liší. Počet viditelných šípů proto sám o pravosti mince nic neříká.

Sběratelé rozlišují takzvanou starou a novou ražbu. Na staré má rytíř hrncovitou přilbu bez chocholu a španělské okruží a mezi nohama mu stojí písmeno opisu; čtverec na rubu obklopují zatočené linky. Nová ražba, kterou Holandsko zavedlo roku 1672 a Utrecht roku 1739, dala rytíři přilbu s chocholem a otevřeným hledím, sňala mu okruží a přidala šerpu, prostor mezi nohama nechala volný a slovo PARVAE zkracovala vždy na PAR.; na rubu se objevila girlanda s mušlí.

Provincie, mincovny a mincmistři

Dukát razilo šest provincií, každá pod svou zkratkou v opisu: Holandsko – to mělo vedle mincovny v Dordrechtu ještě západofrískou mincovnu v Hoornu a později v Enkhuizenu –, Utrecht, Gelderland, Zeeland, Overijssel a Frísko. Sedmá provincie republiky, Groningen, mezi nimi není. Vedle nich razila dukáty i města s vlastním mincovním právem – v nálezech se objevují například zwollské – a overijsselská města Kampen, Zwolle a Deventer vydávala v letech 1650–1666 dokonce dvojdukáty se jménem císaře. Nařízení z roku 1606 městům dovolilo své právo vykonávat, nebo se ho za náhradu vzdát.

Objemy ražby se mezi provinciemi lišily řádově. Holandsko vyrazilo celkem přes 53 milionů dukátů a Utrecht desítky milionů – do roku 1700 byl dokonce největším producentem ze všech. Zeeland naproti tomu dal dohromady necelé 2 miliony kusů, Overijssel necelé 3 miliony a Frísko asi milion do roku 1700, přičemž dvojdukát se počítá jako dva kusy. Utrechtské dukáty proto v nálezech ze 17. a počátku 18. století obvykle převažují a holandské a utrechtské ražby 18. století patří k nejběžnějším. Méně časté jsou dukáty menších provincií a ražby z let, kdy se dukátů razilo málo – v Utrechtu například mezi lety 1615 a 1643 vznikaly jen desítky tisíc kusů za několik let.

Krajní případ představuje utrechtský dukát uherského typu z roku 1591 se svatým Ladislavem a opisem PATRONA VNGARIAE, na rubu s Pannou Marií. Vyrazilo se ho 34 304 kusů, ale v 70. letech 20. století byly známy pouhé tři. Dukáty uherského typu, které razil hlavně Overijssel, zakázaly generální stavy roku 1593 a uznání se jim už nikdy nedostalo; výjimkou byl jen západofríský dukát uherského typu ražený před rokem 1606, který úřední obrazové přehledy mincí nakonec uznaly za rovnocenný dukátům s rytířem.

Na utrechtských dukátech je dobře vidět, jak moc záleželo na rytci razidel. Od roku 1632 se na nich slovo PARVAE píše celé (Gelderland a Overijssel přešly na celé slovo roku 1634) a razidla, na kterých se zřejmě podílel pomocník Frederik van Vloock, patří k nejméně pečlivým v dějinách utrechtské mincovny: písmena A bez příčky, E bez spodní čárky, roku 1641 se poprvé objevuje slovo PROVIN pozpátku jako NIVORP a na rubu nepovedené pokusy o tvar BELGIA AD / LEGEM IM. Van Vloock koncem roku 1646 odešel a jeho nástupce Roelof van Cuylenburgh od roku 1647 opět řezal pečlivá razidla s původním nápisem. Chyby z dílny tedy nejsou známkou padělku – naopak pomáhají kus přesně zařadit.

Kromě zkratky provincie pomáhají s určením i značky. Utrecht dával na dukát malý štítek s městským znakem, nejprve vlevo od meče, od roku 1652 vpravo. Utrechtští mincmistři navíc připojovali vlastní znamení mezi nohy rytíře: Adriaen van der Heyde velikonočního beránka (1674–1676), Johan van Romond rozetu (od roku 1679, jeho syn ji používal až do roku 1732) a Hendrik Maurits Eyk stromek ze svého rodového erbu (1732–1733). Od roku 1738 už utrechtští mincmistři po vzoru Holandska vlastní značku nepoužívali.

Po roce 1708 začalo do Evropy proudit zlato z nově objevených brazilských dolů, jeho cena klesla a z truhel se vynořily staré dukáty, často opotřebené a ořezané. Roku 1749 proto bylo nařízeno, aby dukáty dostaly hranu se vzorem lanka; příliš lehké kusy se směly vyměnit u státu, který ztrátu nesl, a získané zlato se přerazilo na zlaté jezdce (gouden rijder) s pevným kurzem 14 guldenů. Téhož roku byla zakázána i provize, kterou si kupci u vzájemně si konkurujících mincmistrů vymiňovali za dodané zlato. Obchod se zlatem se ale okamžitě přesunul do cizích mincoven, a tak byl zákaz roku 1751 „dočasně pozastaven“. Ještě v roce 1760 se staré dukáty bez vroubkované hrany přijímaly na placení daní, ovšem jen jako obchodní mince podle váhy: 366 guldenů za marku, tedy asi 5,23 guldenu za kus.

200 Kč na první nákup a e-book „5 pravidel pro první minci“ zdarma

Napište nám e-mail. Obratem pošleme kód na 200 Kč (platí 14 dní při nákupu nad 2 000 Kč) a tři strany, po kterých poznáte, co dělá minci cennou, jak se čte zachovalost a na co se ptát prodejce.

Zlato pro Východ: VOC, Batávie a kontramarka DJAWA

Sjednocená východoindická společnostV roce 1602 vznikla Sjednocená východoindická společnost (Vereenigde Oostindische Compagnie, VOC) se základním kapitálem 6 440 200 guldenů a krátce nato se v Amsterodamu začalo pravidelně obchodovat s jejími akciemi. Zlatý věk republiky, kladený zhruba mezi léta 1588 a 1672, stál z velké části na námořním obchodu a dukát se v něm stal především mincí pro vývoz.

Doma totiž přibližně po roce 1630 ztratil význam. Stříbro zlevňovalo, zlato se stávalo dražším a zlaté mince z oběhu mizely; trh navíc zaplavily jihonizozemské albertiny s nižším obsahem kovu. Dukát proto mířil ven – do německých zemí, Skandinávie, Polska a Ruska. Oblibu měl i ve Středomoří, kde jeho vzhled napodobovaly malé italské mincovny jako Correggio, Desana nebo Tassarolo.

Že dukát doma příliš neobíhal, potvrzují nálezy. Poklad ze zélandského Serooskerke, uložený roku 1622, obsahoval mezi 1 150 zlatými mincemi jen 64 nizozemských dukátů a ve dvanácti nálezech ukrytých v Nizozemí v letech 1602–1650 připadá na 2 250 zlatých mincí pouhých 238 nizozemských dukátů. V nálezu z Mogileva v dnešním Bělorusku jich je naproti tomu 370, z toho 135 utrechtských.

Japonsko naopak takovou roli nehrálo. Nizozemci tam od roku 1641 směli obchodovat jen z umělého ostrůvku Dedžima v Nagasaki a od Japonců naopak nakupovali měď, stříbro, kafr, porcelán a lakované zboží. Most mezi Západem a Asií stavěl dukát hlavně v Indickém oceánu.

Holandská loďVe velkém se dukáty posílaly i na trasu do Asie: do Kapské kolonie, do Batávie, na Cejlon a do Malaky. Z vraku lodi VOC De Liefde, která ztroskotala roku 1711, se vyzvedlo 23 utrechtských dukátů téhož ročníku. V roce 1724 rozhodlo vedení VOC, sbor Sedmnácti pánů, poslat do Batávie 6,5 milionu guldenů a na Cejlon dalších 419 000. Peníze, zčásti zlaté dukáty a zčásti nizozemské a španělské stříbro, se zabalily do truhel a pro jistotu rozdělily na pět lodí. Jedna z nich, Akerendam, vyplula v lednu 1725 z Texelu a v březnu ztroskotala u ostrova Runde u norského pobřeží. Z vraku se v roce 1972 vyzvedlo 56 433 mincí, mezi nimi 6 570 dukátů, z toho 6 505 utrechtských s letopočtem 1724. Dukáty vozily i lodě konkurence: ve vraku Wendely, lodi Dánské asijské společnosti, která se v noci z 18. na 19. prosince 1737 potopila u Shetlandských ostrovů, bylo mezi 44 zlatými mincemi 29 nizozemských dukátů.

V Batávii, dnešní Jakartě, začala VOC roku 1744 provozovat vlastní mincovnu. Od roku 1753 se dovážené nizozemské dukáty v Batávii opatřovaly kontramarkou s arabským nápisem DJAWA (Jáva). Takto označený dukát platil 6 guldenů a 12 stuiverů, neoznačený jen 6 guldenů; rozdíl měl odradit soukromníky od dovozu a vývozu mincí na vlastní pěst. Kontramarkování skončilo roku 1761, když se objevily padělky značky.

Holandské obchodní trasy

Na východ Evropy: Košice, pruské kopie a ruský arapčik

Jak hluboko do střední Evropy dukát pronikl, ukazuje Košický zlatý poklad. Dělníci ho našli roku 1935 při kopání základů budovy finančního ředitelství na Hlavní ulici v Košicích: 2 920 zlatých mincí, tři zlaté medaile a renesanční řetěz. Nejmladší mince pochází z Kremnice z roku 1679 a poklad byl nejspíš ukryt v letech 1680–1682, kdy po Košicích sahali povstalci Imricha Tökölyho. Nizozemských zlatých mincí z provincií i měst v něm je 1 016, víc než třetina celku, a mezi dukáty jsou nejpočetnější utrechtské. Poklad je dnes vystaven ve Východoslovenském muzeu v Košicích.

Úspěch dukátu přiměl další mincovny, aby jeho vzhled převzaly pod vlastním jménem. Rytíře a čtvercový nápis na rubu nesou například dukáty Mansfeldu a Frankfurtu ze 17. století, Hamburku od roku 1776, Polska z roku 1766, Dánska z let 1791 a 1792 nebo Ruska z roku 1796. Šlo o napodobení vzhledu pod jménem vlastního vydavatele.

Rusko kopírovalo holandský dukát nejdéle. Zahraničním zlatým mincím, hlavně holandským dukátům, se tam říkalo červonec. Petr I. zavedl roku 1701 vlastní červonec se stejnou hmotností (3,47 g) a ryzostí (986/1000), jakou měl dukát; razil se do roku 1757, kdy ho vytlačily zlaté rubly s nižší ryzostí a kopie holandského dukátu. Ty petrohradská mincovna tajně razila nejpozději od roku 1768 – starší literatura uvádí už 30. léta 18. století – až do roku 1867, zprvu pro platby v cizině a pro žold vojskům na Kavkaze, ve Střední Asii a v Polsku. Vzniklo jich 25 až 29 milionů. Lidově se jim říkalo arapčik nebo lobančik. Kusy ražené od roku 1849 nesou všechny letopočet 1849 a ražba skončila po protestu nizozemské vlády v roce 1868.

Za originál se vydávaly i další kopie. Pruský král Fridrich II. nechal od roku 1753 ve svých mincovnách razit holandské dukáty se staršími letopočty a od pravých nizozemských kusů je nelze rozeznat. Generální stavy v roce 1772 varovaly před falešnými dukáty holandské a utrechtské ražby s letopočty od roku 1766, které měly odchylnou ryzost i hmotnost a byly tvrdší a bledší; prozrazovaly je drobné rozdíly v kresbě nohou, kalhot a šípů rytíře a ve zdobení kolem písmen. Tyto kusy se razily v Rusku.

1795–1830: republika, francouzský král a nové království

Ludvík Bonaparte, holandský král, na portrétu od Françoise GérardaKonec staré republiky dukát nezastavil. Batávská republika, vyhlášená 19. ledna 1795 po vpádu francouzských vojsk, razila dukáty dál ve stejné podobě; holandské kusy z mincovny v Enkhuizenu nesou od roku 1796 na konci opisu hvězdičku. V roce 1806 udělal Napoleon ze země Holandské království a na trůn dosadil svého bratra Ludvíka Bonaparta.

Ludvík 17. září 1806 rozhodl, že mince bude razit jediná státní mincovna. Původně měla sídlit v Amsterodamu, na to ale nebyly peníze, a tak se usadila v Utrechtu. Provinciální ražba dukátů skončila roku 1808. Sám Ludvík nechal v letech 1808 a 1809 razit dukát se svou hlavou a opisem LODEW. NAP. KON. VAN HOLL. na líci; na rubu zůstal stojící rytíř se šípy, tentokrát s nizozemským heslem EENDRAGT MAAKT MAGT – svornost dává sílu.

Roku 1810 Napoleon království zrušil a Nizozemí připojil k Francii; po dobu anexe, do roku 1813, se dukáty nerazily. Po porážce Napoleona vzniklo Nizozemské království Viléma I. Utrechtská mincovna, nyní pod názvem 's Rijks Munt, razila v letech 1814–1816 dukáty ještě se starým republikánským nápisem na rubu. Od roku 1817 nese čtverec na rubu nový text MO. AUR. REG. BELGII AD LEGEM IMPERII – zlatá mince Nizozemského království podle říšského zákona –, zatímco líc s rytířem a plným heslem CONCORDIA RES PARVAE CRESCUNT zůstal. Od roku 1816 musela každá mince státní mincovny nést značku mincovny – utrechtské ražby Merkurovu hůl, bruselské písmeno B – a k ní značku mincmistra.

Dukát přitom přestal být běžným platidlem a stal se obchodní mincí, nizozemsky negotiepenning: stát ručil jen za jeho hmotnost a ryzost, zákonným platidlem nebyl. Kromě Utrechtu ho v letech 1824–1830 razila i mincovna v Bruselu, než se jižní provincie odtrhly a vznikla Belgie. Staré provinciální mince stáhlo království z oběhu roku 1849.

Dukát ve 20. století a dnes

Holandský obchodní dukátObchodní dukát se v Utrechtu razil dál a v některých letech ve velkém – jen v roce 1925 jich vzniklo 573 071. Až do roku 1982 si ražbu mohl objednat nejen stát, ale i soukromník, pokud dodal nejméně 100 kg zlata; nejmenší soukromá zakázka tedy činila 29 115 dukátů. Jedinou výjimkou byl ročník 1960, kdy Twentse Bank nechala z 12,3 kg zlata vyrazit 3 605 kusů. Od roku 1982 smí dukáty razit už jen stát a soukromníci je mohou kupovat třeba na památku významného roku.

Dnešní dukát váží 3,494 g při ryzosti 983/1000 a průměru 21 mm, obsahuje tedy asi 3,43 g ryzího zlata. Na líci vedle rytíře nese značku mincovny, Merkurovu hůl, a značku mincmistra, kterou si každý ředitel mincovny volí sám: po druhé světové válce to byla rybka, dnešní mincmistr Bert van Ravenswaaij používá havrana. Mincovna, dnes Koninklijke Nederlandse Munt, opustila 1. dubna 2020 historické sídlo v Utrechtu a přestěhovala se do nedalekého Houtenu.

Jak poznat ročník, mincovnu a novoražbu

Holandský dukát má tu výhodu, že většinu toho, co o něm potřebujete vědět, nese sám na sobě. Při určení pomůže tento postup:

  • Letopočet je na líci rozdělený postavou rytíře. Většinou odpovídá roku ražby, ne však vždy: ve druhé polovině 18. století se novoroční mince, a pravděpodobně i dvojdukáty, razily v posledních dvou měsících roku už s letopočtem roku následujícího, pruské kopie nesou starší letopočty a ruské kopie od roku 1849 stále letopočet 1849.
  • Provincie se pozná podle zkratky na konci opisu líce (HOL, TRA a další), u Utrechtu i podle malého městského štítku u meče, u Enkhuizenu od roku 1796 podle hvězdičky.
  • Republika, nebo království: rub MO. ORD. PROVIN. FOEDER. BELG. AD LEG. IMP. znamená ražbu republiky (a utrechtské dukáty 1814–1816), rub MO. AUR. REG. BELGII AD LEGEM IMPERII ražbu království od roku 1817.
  • Mincovna v království: Merkurova hůl znamená Utrecht (od roku 2020 Houten), písmeno B Brusel v letech 1824–1830; značka mincmistra vedle ní pomáhá ročník zařadit.
  • Hrana: dukáty ražené od roku 1749 mají hranu se vzorem lanka.
  • Ruské kopie: utrechtské dukáty s letopočty 1768–1806 a dukáty s letopočtem 1849 mohou být ruské kopie, které se od originálu liší jen drobnostmi kresby – takový kus patří k odborníkovi.
  • Stará a nová ražba: rytíř s hrncovitou přilbou a okružím, nebo s chocholem a šerpou; nová ražba platí od roku 1672 v Holandsku a od roku 1739 v Utrechtu.

Novoražbou nabízejí obchodníci u holandského dukátu obvykle královskou obchodní ražbu 19. a 20. století a dnešní dukáty – na rozdíl od novoražeb jiných zemí ale nesou skutečný rok ražby. Od historického kusu republiky je odlišíte podle rubu: dukát království od roku 1817 nese nápis MO. AUR. REG. BELGII a na líci značku mincovny a mincmistra; jen utrechtské dukáty 1814–1816 mají ještě starý nápis republiky. Samotný starobylý vzhled nestačí, protože stejného rytíře nesou i dnešní ražby a mnoho cizích kopií.

Holandský dukát novoražba

Pozor na jmenovce. Nizozemsko mělo od roku 1659 také stříbrný dukát (zilveren dukaat) – velkou stříbrnou minci s rytířem a štítem provincie, která se cenila jako říšský tolar a razila se do roku 1816. Do dnešního mincovního zákona se vrátil, rovněž bez postavení zákonného platidla. Se zlatým dukátem ho spojuje jen jméno a rytíř.

Hmotnost staré od nového neodliší – historické kusy váží zhruba 3,44 až 3,51 g, dnešní 3,494 g. Pomůže ale proti hrubým padělkům: už v 17. století kolovaly dukáty a dvojdukáty z pozlaceného stříbra s chybnými opisy; výrobce falešných utrechtských dvojdukátů, vězněný v Amsterodamu, byl roku 1669 odsouzen k smrti. Roku 1812 vznikaly falešné dukáty ve Stuttgartu a v 19. století se ve východní Asii razily hrubé napodobeniny utrechtského dukátu s komolým opisem končícím CRESTOA a letopočty jako 1704 nebo 1773. Dukáty z oběhu bývají ohnuté nebo proděravělé; takovou vadu má popis kusu vždy uvádět.

O vzácnosti rozhoduje především provincie a období – dukáty Zeelandu, Overijsselu a Fríska a ražby z let s malým nákladem jsou výrazně méně běžné než holandské a utrechtské kusy 18. století –, dále zachovalost a případně kontramarka DJAWA. Konkrétní ročník a variantu určuje odborný katalog: pro zlaté ražby Beneluxu kniha A. Delmonta Le Bénélux d'or, pro ražby od roku 1795 příručka J. Schulmana.

Dukáty z našeho e-shopu

 

Malá mince, dlouhé spojení

Holandský dukát nevznikl z jednoho geniálního nápadu. Mladá republika si v roce 1586 vypůjčila říšskou mincovní stopu, uherskou postavu stojícího světce a heslo Utrechtské unie a z toho složila minci, kterou pak sama nedokázala uhlídat. Provincie ji razily každá po svém, cizí mincovny ji kopírovaly a v Batávii ji přeznačovaly. Přesto se její podoba nezměnila: rytíř se šípy přečkal pád republiky, Ludvíka Bonaparta i francouzskou anexi a stojí na dukátu dodnes.

Spojení Západu s Východem přitom platí dvakrát. Dukát vezl zlato do Kapské kolonie, Batávie a na Cejlon, ale stejně tak do Polska, Ruska a Uher, kde ho ukrývali i napodobovali. Sběratel proto může na kotoučku o průměru kolem dvaceti milimetrů najít stopy celé té cesty – zkratku provincie, značku mincmistra, kontramarku z Jávy, nebo letopočet, který neříká celou pravdu.

Miroslav Uďan

Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet