Držet v ruce stříbrný groš Karla IV. znamená dotknout se století, kdy se Praha stala srdcem římské i české říše. Karel IV., císař Svaté říše římské a český král, nebyl jen vynikajícím politikem a stavitelem - byl také prozíravým panovníkem, jehož mincovní reforma stabilizovala a znovu postavila na nohy české království. Jeho mince dnes patří mezi nejcennější poklady českých sběratelů a jejich hodnota neustále roste.
Dětství a výchova budoucího císaře
Čtrnáctého května roku 1316 se v Praze narodil chlapec, kterému rodiče dali jméno Václav. Jeho otcem byl Jan Lucemburský, český král známý svou rytířskou povahou a neustálými válečnými tažení, matkou Eliška Přemyslovna, poslední z rodu českých králů. Nikdo tehdy samozřejmě netušil, že se právě narodil budoucí Otec vlasti.
Už v sedmi letech byl malý Václav odeslán na francouzský dvůr k svému kmotru, francouzskému králi Karlu IV. Sličnému. Toto rozhodnutí mělo zásadní vliv na celý jeho budoucí život. Na francouzském dvoře získal nejen vynikající vzdělání, ale také evropský rozhled a diplomatické zkušenosti, které později mistrně využil ve své politické kariéře.
Francouzské prostředí formovalo mladého prince v mnoha ohledech. Naučil se perfektně francouzsky, latinsky a později i italsky a německy. Znalost jazyků mu později umožnila komunikovat s různými národy své rozsáhlé říše bez překladatelů, což bylo v té době výjimečné i mezi panovníky.
V roce 1323 při biřmování na francouzském dvoře přijal jméno Karel na počest svého královského kmotra Karla IV. Sličného. Toto jméno pak používal ve veřejném životě, zatímco křestní jméno Václav si ponechal především pro česká prostředí a některé oficiální dokumenty.
Výchova na francouzském dvoře mu poskytla i hlubší pochopení dvorní kultury a etikety. Naučil se nejen bojovým dovednostem rytíře, ale také hudbě, poezii a teologii. Toto široké vzdělání později projevil jako mecenáš umění a zakladatel první univerzity ve střední Evropě.
Evropa jako škola: Působení na dvoře v Itálii a Lucembursku
Po francouzském dvoře pokračovala Karlova evropská výchova v Itálii. V roce 1331, když mu bylo pouhých patnáct let, byl poslán do severní Itálie, aby zde reprezentoval lucemburské zájmy. Toto období bylo pro mladého prince nesmírně formující - poprvé se dostal do přímého kontaktu s reálnou politikou a diplomacií.
V lombardských městech se Karel seznámil s komplikovaným systémem městských států a jejich ekonomickou prosperitou. Viděl na vlastní oči, jak může obchod a řemesla přinést bohatství a moc. Získal zkušenosti s městskou správou, cechovními systémy a financováním velkých projektů.
Italské období bylo také kulturním a uměleckým zážitkem. Karel se zde setkal s ranými projevy renesance a navázal kontakty s učenci, umělci a řemeslníky, z nichž mnoho později pozval do Prahy.
Italské tažení mu také ukázalo význam dobře fungující měny pro obchod a prosperitu. Lombardské města měla vlastní mincovny a jejich zlaté a stříbrné mince byly uznávané po celé Evropě. Tato zkušenost měla později zásadní vliv na jeho mincovní reformy v českém království.
Diplomatické lekce mezi guelfy a ghibeliny
V rozdělené Itálii se Karel naučil jednu z nejdůležitějších lekcí své budoucí vlády - umění kompromisu a vyjednávání. Konflikt mezi guelfy (zastánci papežské moci) a ghibeliny (stoupenci císařské moci) ho naučil, že dlouhodobý úspěch vyžaduje schopnost najít společnou řeč i s odpůrci.
Tyto zkušenosti byly neocenitelné při jeho pozdějším působení na pozici římského císaře, kdy musel balancovat mezi zájmy různých knížat, církevních hodnostářů a městských republik. Diplomatická flexibilita, kterou si vypěstoval v Itálii, se stala jedním z pilířů jeho úspěšné vlády.
Česká hra o trůny: Návrat do vlasti a konflikt s Janem Lucemburským
Když se Karel v roce 1333 vrátil z Itálie do českých zemí, zastihl království ve složité situaci. Jeho otec Jan Lucemburský byl sice statečným rytířem a uznávaným válečníkem, ale jeho časté nepřítomnosti a nekonečná válečná tažení země ekonomicky vyčerpávaly.
České království za Jana Lucemburského trpělo několika vážnými problémy. Královský majetek byl rozplýtván ve prospěch cizích rytířů, kteří Jana doprovázeli na jeho válečných výpravách. Mnoho hradů a měst bylo zastaveno nebo prodáno, aby se financovaly otcovy ambiciózní plány.
Karel rychle rozpoznal, že království potřebuje stabilizaci a modernizaci. Jeho evropské zkušenosti mu ukázaly, jak by mohla vypadat prosperující země. Začal opatrně, ale systematicky budovat vlastní mocenskou základnu a získávat si přízeň české šlechty.
Rozpor mezi otcem a synem nebyl jen osobní - reprezentoval odlišné koncepce vlády. Jan Lucemburský zůstával středověkým rytířem-válečníkem, který preferoval vojenská tažení a rytířské ideály. Karel naopak podporoval diplomatická řešení, ekonomický rozvoj a stabilní správu země.
Karel postupně přebíral správu země již za otcova života. V roce 1341 byl korunován českým králem a stal se spoluvládcem. Toto řešení vyžadovalo značné diplomatické schopnosti a postupné získávání podpory české šlechty a církve.
Reformátor a stavitel: Karel jako markrabě moravský a český král
Jako český král se Karel IV. pustil do rozsáhlých reforem, které měly modernizovat a posílit království. Jeho reformní program byl inspirován zkušenostmi z evropských dvorů, ale přizpůsoben specifickým podmínkám českých zemí.
Jedním z jeho prvních a nejviditelnějších projektů byla přestavba Pražského hradu. Starý románský hrad už neodpovídal potřebám moderního státu ani reprezentačním nárokům českého královského dvora. Karel nechal postavit nové gotické paláce a zahájil stavbu katedrály sv. Víta podle návrhů Matyáše z Arrasu.
Ještě ambicióznější byl projekt Nového Města pražského, založeného v roce 1348. Toto město bylo plánovano jako moderní obchodní a řemeslnické centrum s pravidelnou uliční sítí, centrálním náměstím a moderní infrastrukturou. Karel zde aplikoval nejnovější poznatky o městském plánování, které získal v Itálii a Francii.
Nové Město mělo svou vlastní správu, soudy a mincovnu. Karel tak poprvé v českých dějinách systematicky podporoval městský stav jako protiváhu šlechtické moci. Tato městská politika přinesla královské komoře značné příjmy z daní a poplatků.
Zvláštní pozornost věnoval Karel právnímu systému. Nechal kodifikovat české právo a vydat tzv. Majestas Carolina - jeden z prvních pokusů o jednotný právní řád v českých zemích. Tento zákoník však čelil silnému odporu šlechty, která se obávala posílení královské moci na úkor svých privilegií. Majestas Carolina nebyla nakonec nikdy oficiálně přijata sněmem, představovala však významný krok k modernizaci justice a ovlivnila pozdější právní vývoj.
Hospodářské reformy a stabilizace měny
Karel rychle rozpoznal, že prosperita království závisí na stabilní měně a fungujícím obchodu. Jeho otec Jan Lucemburský často snižoval obsah drahého kovu v mincích, aby získal rychlé příjmy na své válečné výpravy. To vedlo k inflaci a poklesu důvěry obchodníků.
Karlova mincovní reforma byla komplexní a systematická. Stanovil pevný obsah stříbra v pražských groších a zavedl přísné kontroly kvality. Pražské groše se tak znovu staly jednou z nejstabilnějších měn středověké Evropy a byly uznávané od Baltu až po Jadran.
Výnosy z rozšířené těžby stříbra v Kutné Hoře použil Karel k financování svých stavebních projektů a k posílení královské moci. Panovník tak měl k dispozici pravidelné a významné příjmy, které mu umožňovaly dlouhodobé plánování.
Krok za krokem k císařské koruně
Karlovy ambice se neomezovaly na České království. Jeho konečným cílem byla císařská koruna Svaté říše římské, nejvyšší světská hodnost tehdejší Evropy. Cesta k tomuto cíli však nebyla jednoduchá a vyžadovala roky diplomatického úsilí.
První zlom přišel 11. července 1346, kdy byl Karel zvolen římským králem - tedy následníkem císařského trůnu. Volby probíhaly za dramatických okolností, protože současný císař Ludvík Bavor nebyl papežem uznán. Karel dokázal získat podporu většiny kurfiřtů slibem respektování jejich privilegií.
Následovala korunovace českým králem dne 2. září 1347 v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Aby se však stal skutečným císařem, musel Karel získat kontrolu nad říšskými městy v Německu a nechat se korunovat v Římě papežem. Tato cesta byla plná překážek a vyžadovala jak vojenskou sílu, tak diplomatické schopnosti.
Tragická smrt jeho otce Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku v roce 1346 sice Karla zarmoutila, ale politicky mu paradoxně pomohla. Stal se neoddiskutovatelným pánem českých zemí a mohl věnovat více pozornosti říšským záležitostem.
Následující roky byly vyplněny diplomatickými jednáními, vojenskými tažení a politickými kompromisy. Karel postupně získával uznání německých knížat a lombardských měst. Jeho pragmatický přístup - ochota k ústupkům výměnou za loajalitu - se ukázal jako správná strategie.
Císařská korunovace v Římě
Vyvrcholením Karlových ambicí byla císařská korunovace v Římě 5. dubna 1355. Papež Inocenc VI. ho osobně korunoval v bazilice sv. Jana v Lateránu na císaře Svaté říše římské. Tímto aktem se Karel IV. stal nejmocnějším světským vládcem křesťanské Evropy.
Korunovační ceremoniál byl velkolepý a symbolicky důležitý. Karel se nechal korunovat tradičními císařskými korunami a přijal všechna císařská regalia. Rituál korunovace zdůrazňoval kontinuitu s velkými císaři minulosti - Karlem Velikým a Otou Velikým.
Po korunovaci Karel vydal několik významných dokumentů, které upravovaly vztahy mezi císařskou mocí a římskokatolickou církví. Tyto dokumenty později sloužily jako precedenty pro budoucí císaře a formovaly charakter Svaté říše římské na další staletí.
Zlatý věk Českého království
Období Karlovy vlády je právem nazývané zlatým věkem českých dějin. Pod jeho vládou se České království stalo jedním z nejbohatších a nejkulturnějších států Evropy. Praha se vyvinula v důležité evropské centrum, které konkurovalo Paříži, Vídni či Kolínu nad Rýnem.
Jedním z Karlových nejvýznamnějších činů bylo založení Pražské univerzity v roce 1348. Byla to první univerzita ve střední Evropě a patří k nejstarším univerzitám severně od Alp a východně od Paříže. Univerzita přitahovala studenty z celé Evropy a rychle si získala mezinárodní prestiž.
Univerzita byla organizována podle pařížského modelu se čtyřmi fakultami - artistickou (svobodných umění), teologickou, právnickou a lékařskou. Výuka probíhala v latině, což umožnilo mezinárodní výměnu studentů a profesorů. Karel osobně dohlížel na výběr prvních profesorů a zajistil univerzitě štědré finanční zázemí.
Současně s univerzitou Karel podporoval stavbu řady klášterů a kostelů. Nechal založit klášter Na Slovanech (Emauzy) pro slovanské benediktiny, Karlův klášter u Týna a mnoho dalších církevních institucí. Tyto stavby nejen krášlily zemi, ale také poskytovaly práci řemeslníkům a umělcům.
Zlatá bula Karla IV.
Nejdůležitějším státoprávním dokumentem Karlovy éry byla Zlatá bula z roku 1356. Tento dokument upravoval způsob volby římského krále a císaře a definoval postavení sedmi kurfiřtů - světských a církevních knížat, kteří měli právo císaře volit.
Zlatá bula byla pojmenována podle zlaté pečeti (latinsky "bulla aurea"), kterou byla opatřena. Dokument byl napsán v latině a později přeložen do němčiny. Jeho význam daleko překračoval hranice Svaté říše římské - stal se vzorem pro další ústavní dokumenty v Evropě.
Pro České království byla Zlatá bula zvláště důležitá, protože potvrzovala postavení českého krále jako jednoho ze sedmi kurfiřtů. Tím byla formálně uznána výjimečná pozice českých zemí v rámci říše a zajištěn český vliv na volbu budoucích císařů.
Dokument také upravoval ceremoniální stránku císařské moci a stanovoval přesný průběh korunovačních slavností. Tyto ceremonie měly demonstrovat kontinuitu císařské moci a její božskou autoritu. Karel tak spojoval politickou moc s posvátným charakterem vlády.
Rodina, dynastie a otázka následnictví
Karel IV. se oženil čtyřikrát, což odpovídalo tehdejším dynastickým zvyklostem. Jeho první manželka Blanka z Valois mu porodila dvě dcery - Markétu a Kateřinu, ale obě zemřely v raném věku. Druhé manželství s Annou Falckou zůstalo bezdětné a skončilo Anniným předčasným úmrtím.
Třetí manželství s Annou Svídnickou přineslo dlouho očekávané potomky. Nejstarší syn Václav se narodil v roce 1361 a stal se později českým králem Václavem IV. a římským králem. Karel také měl další děti - dceru Alžbětu a syna Zikmunda.
Čtvrté manželství s Alžbětou Pomořanskou bylo už především politickým spojenectvím. Alžběta byla mladší o více než třicet let a manželství mělo posílit vazby s baltskými knížatstvími. Z tohoto svazku se narodili další tři synové.
Otázka následnictví byla pro Karla zásadní. Chtěl zajistit, aby lucemburská dynastie udržela kontrolu nejen nad českými zeměmi, ale pokud možno i nad císařskou korunou. Proto systematicky připravoval svého syna Václava na převzetí moci.
Výchova budoucích panovníků
Karel dbal na důkladnou přípravu svých synů na budoucí vládu. Václav IV. dostal podobné vzdělání jako jeho otec - naučil se několik jazyků, studoval právo, teologii a politiku. Karel ho postupně zaučoval do státních záležitostí a nechal ho účastnit diplomatických jednání.
Mladší syn Zikmund Lucemburský byl určen pro církevní kariéru, ale nakonec se také stal významným politikem. Později se stal římským císařem Zikmundem, českým a uherským králem po složitém politickém vývoji počátku 15. století.
Karel se snažil svým synům předat nejen formální moc, ale také politickou moudrost a diplomatické zkušenosti. Psal pro ně instruktáže o vládnutí a o tom, jak zacházet s různými skupinami šlechty, církve a měšťanstva.
Evropa Karla IV.: Kontext a mezinárodní vztahy
Karel IV. vládl v době, kdy se středověká Evropa nacházela v období hlubokých změn. Stoletá válka mezi Francií a Anglií vyčerpávala západní Evropu, zatímco na východě postupně sílila osmanská expanze. V této složité situaci Karel budoval pozici svého státu.
Jeho zahraniční politika se vyznačovala pragmatismem a opatrností. Na rozdíl od svého otce Jana Lucemburského se nezapojoval do riskantních vojenských dobrodružství. Preferoval diplomacii, sňatkovou politiku a ekonomické spojenectví před vojenskými tažení.
Vztahy s Francií zůstávaly vřelé po celou dobu Karlovy vlády. Jeho francouzská výchova a kulturní vazby na pařížský dvůr mu pomáhaly při vyjednávání s francouzskými králi. Současně ale dokázal udržovat korektní vztahy i s Anglií, což vyžadovalo značné diplomatické mistrovství.
S papežskou kurií v Avignonu udržoval Karel složité, ale obecně přátelské vztahy. Podporoval papežské nároky proti konkurentům, ale současně prosazoval značnou nezávislost české církve. Tato politika mu umožnila získat papežské požehnání pro své reformy při zachování královské suverenity.
Politika míru a stability
Jedním z Karlových největších úspěchů byla stabilizace střední Evropy. Po desetiletích válek a politické nestability dokázal vybudovat systém, který zajišťoval mír po několik generací. Tento systém byl založen na vzájemné závislosti a kompromisech.
Karel uzavřel řadu dynastických sňatků, které propojily lucemburský rod s dalšími panovnickými rodinami. Tyto aliance poskytovaly diplomatické záruky a snižovaly pravděpodobnost vojenských konfliktů.
Zvláštní pozornost věnoval vztahům s německými knížaty v rámci Svaté říše římské. Jeho politika "zlatých bul" respektovala autonomii jednotlivých teritorií výměnou za loajalitu vůči císařské moci. Tento federální princip se ukázal jako udržitelný na několik století.
Smrt císaře a odkaz Otce vlasti
Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378 na Pražském hradě ve věku 62 let. Jeho smrt byla v českých zemích vnímána jako konec celé epochy. Pohřební obřady trvaly několik dní a zúčastnili se jich představitelé z celé Evropy.
Císař byl pohřben v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, jejíž stavbu sám zahájil. Jeho náhrobek patří dodnes k nejkrásnějším uměleckým dílům gotické epochy v českých zemích. Symbolicky tak Karel IV. spočinul uprostřed svého největšího stavebního díla.
Současníci Karla IV. ho hodnotili jako jednoho z nejvýznamnějších panovníků své doby. Český kronikář František Pražský o něm napsal: "Byl to muž, který miloval svou zemi více než sebe sama." Podobně pozitivní ohlasy přicházely i ze zahraničí.
V období českého národního obrození byl Karel IV. znovu "objeven" jako symbol české státnosti a kulturní velikosti. František Palacký a další historici 19. století z něj udělali národního hrdinu a "Otce vlasti". Toto hodnocení se udrželo až do dnešní doby.
Karlův kult v českých dějinách
Památka Karla IV. je v České republice uctívana dodnes. Řada pomníků, náměstí a institucí nese jeho jméno - od Karlova náměstí v Praze přes Karlovu univerzitu až po Karlovy Vary. Tyto názvy připomínají jeho trvalý vliv na českou kulturu a identitu.
V populární kultuře se Karel IV. objevuje v románech, filmech a televizních seriálech. Nejznámějším filmovým zpracováním je snímek "Noc na Karlštejně" z roku 1973, který sice historicky přesný není, ale přispěl k popularizaci Karlovy postavy mezi širokou veřejností.
Moderní numismatika také vzdává hold Karlovi IV. Česká národní banka vydala několik pamětních mincí věnovaných jeho památce. Tyto mince jsou mezi sběrateli velmi populární a dosahují vysokých cen na aukcích.
Numismatika Karla IV.: Peníze v rukou panovníka
Karel IV. patří mezi nejvýznamnější postavy české numismatiky. Jeho mincovní reformy a rozsáhlé ražby mincí měly dlouhodobý vliv na český měnový systém a dodnes fascinují sběratele po celém světě. Karlovy mince představují dokonalou kombinaci historické hodnoty, umělecké krásy a investiční atraktivity.
Jako český král i císař Svaté říše římské Karel razil širokou škálu mincí různých nominálů a typů. Nejznámějšími jsou pražské groše, které reformoval a stabilizoval, ale jeho mincovny produkovaly také parvy, halíře, tourské groše, zlaté dukáty a různé pamětní ražby.
Zlaté dukáty a jejich význam
S nástupem Karla IV. na český trůn dochází v oblasti ražby zlatých mincí k významnému ikonografickému obratu. Zatímco v počátcích se české zlaté mince – florény – inspirovaly původním florentským vzorem se svatým Janem Křtitelem, za vlády Karla IV. byla tato tradice opuštěna a nahrazena zcela novým typem ražby. Začíná se razit obrazově originální zlatá mince, která je dnes často označována jako dukát. Toto označení je však z hlediska dobové terminologie poněkud nepřesné – termín ducatus se totiž v písemných pramenech objevuje až od roku 1392, tedy po Karlově smrti.
Z období vlády Karla IV. známe dvě základní skupiny těchto zlatých ražeb, odlišitelné podle typu panovnické koruny:
- „Královské dukáty“, na nichž má panovník na hlavě jednoduchou královskou korunu bez oblouků.
-
„Císařské dukáty“, u nichž se objevuje koruna císařského typu – s charakteristickým obloukem nad hlavou. Tento typ vznikl po roce 1355, tedy po Karlově korunovaci římským císařem.
Z hlediska ikonografie jsou tyto mince mimořádně zajímavé. Na líci se objevuje čelní polopostava Karla IV. s královskými insigniemi – žezlem a jablkem – a s pozoruhodnou mírou realistických rysů. Nejde o idealizované zpodobnění, ale o zřetelně portrétní přístup, v tehdejší mincovní produkci výjimečný. Na rubu je vyobrazen tradiční český lev, ikonograficky příbuzný s motivem známým z pražských grošů a dalších drobných nominálů.
Zobrazení panovníka čelně, s důrazem na individualitu a heraldiku, odráží západoevropské umělecké vlivy, zejména ze Svaté říše římské a severní Itálie. Tato inspirace je však zároveň přetavena do originálního výtvarného projevu dvorské mincovní produkce v Praze. Dukáty Karla IV. tak bez nadsázky představují jeden z vrcholů středověké numismatiky ve střední Evropě – jak po stránce výtvarné, tak technické.
Říšské mince císaře Karla
Jako císař Svaté říše římské Karel razil také říšské mince v různých mincovnách po celém území říše. Tyto mince se výrazně lišily od českých razeb a odrážely císařskou hodnost a říšskou symboliku.
Nejčastějšími říšskými mincemi byly stříbrné tourské groše. Design těchto mincí byl ovlivněn místními tradicemi jednotlivých mincoven - vídeňské, norimberské či frankfurtské ražby měly každá své specifika.
Mincovny a technologie ražby
Karel IV. modernizoval celý systém mincoven ve svých zemích. Hlavní mincovna se nacházela v Kutné Hoře v bezprostřední blízkosti stříbrných dolů. Tato poloha umožňovala rychlé a efektivní zpracování vytěženého stříbra. Více se o Kutné Hoře můžete dozvědět v našem článku Kutná Hora: Stříbrná pokladnice českých králů.
Pražská mincovna sloužila především pro reprezentační ražby a speciální emise. Zde vznikaly nejkrásnější a nejprecizněji zpracované mince, včetně zlatých dukátů.
Technologie ražby za Karlovy doby představovala vrchol středověkého mincířského řemesla. Mistři razidel vyráběli železné formy s neuvěřitelnou precizností. Proces ražby vyžadoval značnou fyzickou sílu a zručnost - každá mince byla vyražena jednotlivě pomocí kladiva.
Kontrola kvality byla přísná a systematická. Karel IV. osobně jmenoval mincmistry a kontrolory, kteří zodpovídali za dodržování standardů ryzosti a hmotnosti. Falšování mincí bylo trestáno smrtí, což svědčí o tom, jak vážně Karel bral ochranu své měny.
Sběratelská hodnota a investiční potenciál
Mince Karla IV. patří dnes mezi nejžádanější objekty českých a evropských numismatických aukcí. Jejich hodnota neustále roste, což z nich činí nejen fascinující sběratelské objekty, ale také zajímavou investiční příležitost.
Faktory ovlivňující hodnotu Karlových mincí jsou mnohé. Vzácnost je samozřejmě klíčová - některé typy se zachovaly pouze v několika exemplářích. Stav zachování má dramatický vliv na cenu - rozdíl mezi poškozenou a perfektně zachovanou mincí může být zásadní.
Pro začínající sběratele jsou nejdostupnější běžné pražské groše ve středním stavu zachování. Tyto mince lze najít za několik tisíc korun a představují skvělý start pro každou středověkou sbírku. Postupně si pak sběratel může doplňovat vzácnější kusy.
Pokročilí sběratelé se zaměřují na varianty, chybné ražby nebo exempláře ve výjimečném stavu, či samotné zlaté dukáty. Zde už se ceny pohybují ve stovkách tisíců korun, ale také potenciál růstu hodnoty je odpovídající.
Pražské groše z našeho e-shopu
Karlův odkaz
Karel IV. nebyl jen velkým panovníkem, ale také průkopníkem moderního mincovnictví. Jeho reformy a inovace ovlivnily český měnový systém na staletí dopředu a etablovaly České království jako významnou mincovní mocnost.
Princip stabilní měny s garantovaným obsahem drahého kovu, který Karel zavedl, se stal základem pro všechny pozdější měnové systémy. Jeho mince byly vzorem kvality a důvěryhodnosti nejen pro jeho nástupce, ale i pro zahraniční mincovny.
Dnes, více než šest století po jeho smrti, zůstávají Karlovy mince živým dědictvím jeho velikosti. Pro sběratele představují hmotný kontakt s jednou z nejslavnějších epoch českých dějin. Pro investory nabízejí kombinaci historické hodnoty a růstového potenciálu.
Miroslav Uďan