František I.

František I. (1768–1835) byl posledním císařem Svaté říše římské jako František II. (1792–1806) a prvním císařem rakouským jako František I. (1804–1835), za jehož dlouhé vlády prošlo habsburské mincovnictví dramatickými změnami spojenými s napoleonskými válkami, státním bankrotem a zavedením konvenční měny. Jeho mince představují přechod od tradičního říšského k modernímu rakouskému mincovnímu systému.

Historie

František se narodil 12. února 1768 ve Florencii jako nejstarší syn budoucího císaře Leopolda II. Na trůn nastoupil v bouřlivém roce 1792, kdy Evropa vstupovala do období revolučních válek. Jeho korunovace císařem Svaté říše římské proběhla ve Frankfurtu tradičním způsobem, ale již za 14 let musel tuto tisíciletou instituci rozpustit pod tlakem Napoleona.

Předvídavě si František již v roce 1804 přisvojil titul císaře rakouského, čímž zachoval císařskou hodnost pro habsburský rod i po zániku Svaté říše římské v srpnu 1806. Tato změna se okamžitě projevila v mincovnictví – místo tradičního ROM. IMP. (římský císař) se na mincích objevilo AVSTRIAE IMPERATOR (císař rakouský). Dvojhlavý říšský orel byl nahrazen rakouským císařským orlem s habsbursko-lotrinským erbem na prsou.

Neustálé války s Napoleonem vyčerpávaly státní pokladnu a vedly k masivnímu tisku papírových peněz, takzvaných bankocetlí (Bankozettel). Jejich nekryté vydávání způsobilo hyperinflaci – v roce 1811 měla papírová pětizlatka hodnotu pouhého jednoho stříbrného zlatníku. František byl nucen vyhlásit státní bankrot a provést radikální měnovou reformu známou jako Finanzpatent z 20. února 1811.

Reforma stanovila výměnu papírových peněz za nové výkupní listy (Einlösungsscheine) v poměru 5:1, což fakticky znamenalo 80% znehodnocení úspor obyvatelstva. Současně byla obnovena ražba kvalitních kovových mincí podle konvenční měny – zlatých dukátů, stříbrných tolarů a drobných nominálů. Tato bolestivá opatření postupně stabilizovala měnový systém monarchie.

Po Napoleonově porážce a Vídeňském kongresu (1814-1815) se František stal architektem evropské restaurace a hlavou Svaté aliance. Jeho konzervativní politika, ztělesněná kancléřem Metternichem, udržovala stabilitu, ale brzdila modernizaci. V mincovnictví to znamenalo zachování tradičních postupů a motivů, zatímco západní Evropa experimentovala s novými technologiemi.

František I. věnoval velkou pozornost kvalitě ražeb a osobně schvaloval návrhy nových mincí. Za jeho vlády dosáhlo rakouské medailérství vrcholu – pamětní medaile na korunovace, vojenská vítězství či rodinné události patří k uměleckým skvostům empírového stylu. Nejvýznamnějším medailérem období byl Josef Daniel Böhm, později učitel slavného Josefa Tautenhayna.

Mincovní typy a charakteristika

Mince Františka I./II. lze rozdělit do tří období: jako císař Svaté říše římské (1792-1806), přechodné období dvojího císařství (1804-1806) a jako výhradně rakouský císař (1806-1835). Každé období má specifickou ikonografii a titulaci odrážející politické změny.

Zlaté dukáty si zachovaly tradiční podobu s císařským portrétem na aversu a dvouhlavým orlem na reversu. Po roce 1806 se změnil pouze nápis z FRANC. II. D.G. ROM. IMP. na FRANCISCVS I. D.G. AVSTRIAE IMPERATOR. Vícenásobné dukáty (2, 4 a vzácné 10dukáty) sloužily jako reprezentativní dary.

Stříbrné konvenční tolary představovaly páteř měnového systému. Vážily 28,06 gramu při ryzosti 833/1000. Na reversu nesly výraznou hodnotovou značku X EINE FEINE MARK (10 kusů z jedné kolínské hřivny čistého stříbra). Kromě tolarů se razily půltolary, čtvrttolary a 20krejcary, později také 10 a 5 krejcarů.

Během napoleonských válek vznikaly nouzové ražby z nekvalitních slitin či dokonce mědi. Známé jsou vídeňské obléhací mince z roku 1809, ražené během francouzské okupace. Naopak po vítězství nad Napoleonem byly raženy luxusní pamětní tolary, například na bitvu u Lipska (1813) či Vídeňský kongres (1815).

František zavedl systematické značení mincoven písmeny: A (Vídeň), B (Kremnica), C (Praha), E (Karlsburg/Alba Iulia), F (Hall), G (Velká Baňa), H (Günzburg), M (Milán), O (Oravica), S (Smolník), V (Benátky). Toto značení umožňuje přesnou identifikaci místa ražby a je důležité pro sběratele.

Zajímavosti

• František I. byl posledním panovníkem korunovaným ve Frankfurtu jako císař Svaté říše římské tradičním obřadem sahajícím ke Karlu Velikému
• Jeho čtyřdukát z roku 1835 s nápisem o jeho smrti patří k nejvzácnějším rakouským mincím, známo je pouze 5 exemplářů
• Kvůli státnímu bankrotu 1811 přišla rodina Beethovenova o celoživotní úspory, což skladatele finančně zruinovalo
• František vlastnil jednu z největších numismatických sbírek své doby čítající přes 50 000 mincí a medailí
• Na některých mincích z roku 1806 je unikátně uveden jako „císař rakouský a zvolený císař římský" - přechodný titul používaný jen několik měsíců
• Jeho mince se razily ve 12 různých mincovnách od Milána po sedmihradskou Alba Iulii, což dokládá rozlohu habsburské monarchie