František I.

František I. byl posledním císařem Svaté říše římské jako František II. (1792–1806) a prvním císařem rakouským jako František I. (1804–1835). Syn Leopolda II. vládl celkem 43 let v době napoleonských válek a zásadních politických změn. Jeho mince patří mezi nejzajímavější habsburské ražby díky přechodu mezi dvěma historickými epochami a vysoké umělecké kvalitě.

Historie

František se narodil 12. února 1768 ve Florencii jako nejstarší syn Leopolda II. a Marie Ludoviky Španělské. Vyrůstal na toskánském dvoře svého otce, ale v šestnácti letech ho povolal do Vídně císař Josef II., který ho jako budoucího následníka trůnu zasvěcoval do státních záležitostí. Po nečekané smrti otce v roce 1792 nastoupil na trůn jako čtyřiadvacetiletý mladík a okamžitě se musel vypořádat s hrozbou revoluční Francie. Dne 6. června 1792 byl korunován na uherského krále a 9. srpna 1792 na českého krále. Jeho vláda byla výrazně ovlivněna napoleonskými válkami, během nichž utrpěl několik těžkých porážek, včetně slavné bitvy u Slavkova v roce 1805. V reakci na Napoleonovo vyhlášení francouzského císařství přijal v roce 1804 titul rakouského císaře jako František I. Když Napoleon v roce 1806 založil Rýnský spolek, František se 6. srpna vzdal koruny Svaté říše římské a prohlásil říši za zrušenou, čímž skončila tisíciletá tradice. V roce 1810 musel vydat svou dceru Marii Luisu za Napoleona, ale v roce 1813 se obrátil proti francouzskému císaři a přispěl k jeho porážce. Zemřel 2. března 1835 ve Vídni po 43 letech vlády.

Mincovnictví za Františka I. prošlo dramatickými změnami odpovídajícími politickému vývoji. Do roku 1806 nesl titul římsko-německého císaře FRANC. II. D. G. R. I. S. A. GER. HIE. HVN. BOH. REX, poté jako rakouský císař FRANCISCVS I. D. G. AVSTRIAE IMPERATOR. Hlavní mincovny ve Vídni (A), Kremnici (B), Praze (C) a dalších městech vyráběly širokou škálu nominálů od měděných krejcarů po zlaté dukáty. Charakteristické jsou tolarové křížové s hmotností 29,44 g a ryzostí 873/1000, nesoucí na hraně motto "LEGE ET FIDE" (Zákonem a věrností). Císařské portréty na mincích ukazují důstojného muže s charakteristickými habsburskými rysy. Období válek si vyžádalo ražbu nouzových měděných mincí a později i papírových peněz. Po roce 1815 se mincovnictví stabilizovalo a František zavedl jednotnou rakouskou měnu. Kvalita ražby zůstala po celou dobu na vysoké úrovni, což dokládá pokračující tradici císařských mincoven.

Význam pro investory a sběratele

Mince Františka I. představují fascinující oblast sběratelství díky své historické významnosti a rozmanitosti. Reprezentují přelom mezi středověkem a moderní dobou, konec Svaté říše římské a vznik moderního Rakouska. Dlouhá doba vlády (43 let) znamená velkou škálu ročníků, mincoven a nominálů, což umožňuje sestavit zajímavé tematické sbírky.

Příklady

Mezi nejznámější patří tolar křížový z roku 1795 s nápisem FRANC. II., reprezentující období Svaté říše římské, tolar z roku 1815 již s tituly rakouského císaře FRANCISCVS I., nebo zlaté dukáty z různých mincoven. Zajímavé jsou také mince pro Lombardsko-Benátsko, jako půlscudo z roku 1824.

Zajímavosti

• František byl posledním panovníkem, který nosil korunu Svaté říše římské, čímž ukončil tradici trvající od roku 962.
• Jeho panovnická hesla byla "Justitia regnorum fundamentum" (Spravedlnost je základem království) a "Lege et fide" (Zákonem a věrností), která se objevují na hranách mincí.
• Po napoleonských válkách bylo Rakousko prakticky bankrotní, což vedlo k inflaci a ražbě nouzových mincí s nižším obsahem drahých kovů.
• Jeho vnuk František Josef I. se stal jedním z nejdéle vládnoucích habsburských panovníků, čímž pokračoval v dynastické tradici.