TOP 15 nejvzácnějších a nejdražších českých mincí

Co určuje hodnotu mince? Je to jen čistá váha zlata a stříbra, nebo něco hlubšího? V numismatice se setkáváme s fascinujícím paradoxem. Některé mince váží pouhých několik gramů, přitom se prodávají za desítky milionů korun. Hodnota vzácných mincí vzniká na pomezí historie, umění a vzácnosti. Čím méně kusů se dochovalo, čím dramatičtější je historický příběh a čím dokonalejší je řemeslné zpracování, tím vyšší cenu dosahují na aukcích.

České země prošly bouřlivými dějinami plnými válek, revolucí a měnových reforem. Právě tyto zlomové momenty často daly vzniknout mincím, které se dnes staly numismatickými poklady. Od středověkých dukátů po svatováclavské ražby první republiky – každá mince vypráví příběh své doby.

Připravte se na fascinující cestu světem českých numismatických rekordů, kde zlato není jen kovem, ale nositelem historie.

15. Pětidukát Ferdinanda III. (1644) – 3,32 milionu Kč

Závěrečná pozice našeho žebříčku patří zlatému pětidukátu z bouřlivého roku 1644, kdy se Evropa chýlila k vyčerpání po téměř třech desetiletích ničivé války. Tento kus z dílny pražské mincovny, vedené mistrem Jakubem Bernardem Wolkerem, dosáhl na aukci částky překračující 3,3 milionu korun.

Ferdinand III. v té době již sedmnáct let vládl jako český král a postupně se transformoval z mladého následníka trůnu ve zkušeného válečníka i mecenáše umění. Jeho vojenské schopnosti prokázal zejména po tragické smrti Albrechta z Valdštejna, kdy převzal osobní velení císařských armád.

Historicky významný byl Ferdinandův podíl na vítězství u Nördlingenu, kde společně s generálem Gallasem zasadil švédským silám drtivou porážku. Rok 1644 představoval klíčové období, kdy císař diplomaticky připravoval půdu pro budoucí mírová jednání ve Westfálsku, přičemž potřeboval demonstrovat sílu říše i prostřednictvím reprezentativních mincí.

Tento exemplář pochází z legendární Polákovy numismatické sbírky, která po desetiletích skrývala některé z nejcennějších českých mincovních děl. Kvalita provedení tohoto pětidukátu svědčí o tom, že pražská mincovna si udržela své vysoké standardy i v závěrečných letech zdlouhavého konfliktu, kdy většina Evropy trpěla ekonomickým vyčerpáním.

14. Šestidukát Vladislava II. Jagellonského (1506) – 3,33 milionu Kč

Vladislav II. Jagellonský (král český od 1471, uherský od 1490, zemřel 1516) vládl v době, kdy se české království vzpamatovávalo z husitských válek. Tento šestidukát z roku 1506 z kremnické mincovny, vydražený za 3,33 milionu korun, představuje výjimečnou raritu s ražebním leskem.

Mince zobrazuje sv. Ladislava, patrona Uher, což odráží Vladislavovu snahu o integraci českých a uherských zemí pod jagellonskou dynastií. Kremnická mincovna pod vedením mincmistra Hanse Thursa patřila k nejprestižnějším v střední Evropě.

I přes mírně nedoražený stav se mince se stopou po závěsu vydražila za více než dvojnásobek vyvolávací ceny, což dokládá její výjimečnost.

13. Svatováclavský desetidukát (1951) – 3,8 milionu Kč

Do éry socialismu nás přenáší svatováclavský desetidukát z roku 1951, který se vydražil za 3,8 milionu korun. Tato mince představuje fascinující paradox československých dějin – byla ražena v době budování komunistického státu, přitom nesla tradičně křesťanskou a národní symboliku sv. Václava, patrona českých zemí.

Vyraženo bylo pouze 100 kusů pro exportní účely, což z tohoto desetidukátu činí extrémní raritu. Mince vznikla v rámci programu československých zlatých rezerv určených pro mezinárodní obchod. Komunistický režim, přestože oficiálně potlačoval náboženské tradice, si uvědomoval symbolickou hodnotu svatováclavské motiviky pro reprezentaci československého státu v zahraničí.

Rok 1951 byl v Čechách dramatický – probíhaly procesy s katolickými duchovními, kláštery byly rušeny a církevní majetek konfiskován. Přesto státní mincovna razila mince s křesťanskou symbolikou. Tento paradox ilustruje složitost vztahu mezi komunistickou ideologií a praktickými potřebami mezinárodního obchodu a diplomacie.

12. Tlustý tolar Rudolfa II. (1603) – 4,53 milionu Kč

České násobky tolarů z období Habsburků jsou velmi vzácné, což potvrzuje dražba raritního tlustého tolaru Rudolfa II. o hmotnosti tří tolarů (86,25 g) ze sbírky Dr. Bruny. Tento exemplář mincmistra Jana Špise z kutnohorské mincovny byl přiklepnut za částku přes 4,5 milionu korun.

Tlustý tolar představuje technický vrchol mincířského umění – ražba takto těžké stříbrné mince vyžadovala mimořádné řemeslné dovednosti. Kutnohorská mincovna za Rudolfa II. dosahovala nejvyšších evropských standardů.

11. Dukát Václava IV. (po 1378) – 4,83 milionu Kč

Dukáty Václava IV. jsou v řadě dukátů nejstarších českých králů jedněmi z nejvzácnějších vůbec a v aukcích se objevují jen zřídka. V aukci sbírky Dr. Bruny byl vydražen unikátní exemplář ve vynikající zachovalosti za téměř 5 milionů korun.

Václav IV. (1378-1419) vládl v turbulentní době předhusitské a na počátku husitského hnutí. Jeho dukáty jsou svědectvím posledních dekád sjednocené církve v českých zemích před nástupem husitské reformace.

Tento konkrétní exemplář se již dříve objevil na aukci společnosti Künker, kde se vydražil za 18 750 eur bez aukčních poplatků, což dokládá jeho dlouhodobou sběratelskou hodnotu.

10. Třídukát Rudolfa II. (1605) – 6,88 milionu Kč

Násobky zlatých dukátů z rudolfínské éry patří k největším raritám české numismatiky. Tento třídukát z roku 1605, vyražený v pražské mincovně mincmistrem Janem Lasanzem z Friedensecku, způsobil na aukci Galerie Goltzova tvrz v roce 2024 skutečnou senzaci.

Mince využívala půltolarová razidla, ale byla vyražena z nejčistšího dukátového zlata – technicky náročný proces, který dokládá vrcholné řemeslné dovednosti tehdejší pražské mincovny. Rudolf II. jako velký milovník umění a mecenáš požadoval pro své reprezentativní mince pouze nejlepší materiály a nejdokonalejší zpracování.

Aukční drama bylo pozoruhodné – z konzervativní vyvolávací ceny 1,35 milionu korun mince raketově vzrostla na téměř sedm milionů. Tento exponenciální nárůst dokládá, jak vzácné jsou rudolfínské násobky v současných sbírkách.

Zajímavé je, že tentýž exemplář měl již svou aukční historii – v roce 2010 se objevil na vídeňské aukci HD Rauch, kde byl vydražen za 48 tisíc eur. Za čtrnáct let se tak jeho hodnota zvýšila více než trojnásobně, což ilustruje rostoucí zájem o nejvzácnější české numismatické památky. 

9. Pětidukát Leopolda I. (1675) – 7,3 milionu Kč

Leopold I. (1640-1705) vládl habsburské monarchii v jednom z nejtěžších období její existence. Tento pětidukát z bratislavské mincovny z roku 1675, vydražený za 7,3 milionu korun, vznikl v době, kdy se říše vzpamatovávala z devastace třicetileté války a zároveň čelila existenční hrozbě osmanské expanze.

Rok 1675 spadá do období dlouhé války s Osmanskou říší (1663-1699), která rozhodla o budoucnosti střední Evropy. Leopold musel současně řešit francouzské ambice na západě a turecký tlak na jihovýchodě. V této složité situaci byly zlaté mince nejen platidlem, ale i nástrojem diplomacie – často sloužily jako úplatky spojenců nebo výpalné.

Ze současného pohledu je pětidukát symbolem epochy, kdy se rozhodovalo o tom, zda střední Evropa zůstane křesťanská či se stane součástí islamského světa. Existuje pouze několik doložených exemplářů tohoto pětidukátu, což z něj činí jednu z nejvzácnějších habsburských mincí.

8. Desetidukát Rudolfa II. (1603) – 7,7 milionu Kč

Období vlády Rudolfa II. (1576-1612) představuje zlatý věk českého renesančního umění a kultury. Tento desetidukát z Kutné Hory z roku 1603, vydražený za 7,7 milionu korun, vznikl v době, kdy byl pražský hrad největším kulturním centrem střední Evropy a domovem legendárních umělců, alchymistů a vědců.

Rudolf II. přenesl císařské sídlo z Vídně do Prahy v roce 1583, čímž české království povýšil na centrum říše. Jeho vášeň pro sběratelství, alchymii a okultní vědy přitahovala do Prahy největší osobnosti doby – od astronoma Tycha Brahe přes malíře Arcimbolda až po alchymistu Edwarda Kelleyho. Rudolfova kunstkomora patřila k nejbohatším sbírkám uměleckých děl v Evropě.

Kutnohorská mincovna, kde tento dukát vznikl, byla v té době jedním z nejmodernějších mincovních center. Rudolf věnoval mimořádnou pozornost kvalitě svých mincí – každý kus měl být dokonalým uměleckým dílem, které by reprezentovalo jeho estetické ideály. Mincovní produkce za jeho vlády dosahovala technické i umělecké dokonalosti srovnatelné s nejlepšími italskými dílnami.

Zachovaných kusů je pouze několik málo exemplářů v soukromých sbírkách světa. Většina podobných mincí se během třicetileté války ztratila nebo byla přetavena na financování vojenských výdajů, což činí každý dochovaný kus skutečným pokladem rudolfínské epochy.

7. Desetidukát Fridricha Falckého (1620) – 7,85 milionu Kč

Fridrich V. Falcký vstoupil do českých dějin jako tragická postava "zimního krále", jehož sen o nezávislém českém království se rozpadl během jediné zimy. Tento desetidukát z roku 1620, vytvořený v pražské mincovně, se stal jedním z nejdražších numismatických dokladů této krátké, ale významné epochy.

Mince dosáhla na aukci v roce 2024 částky téměř 8 milionů korun, a to navzdory dodatečně vyrytému označení "X" (římská desítka), které někdo přidal pravděpodobně pro upřesnění nominální hodnoty. Tato "úprava" však nijak nesnížila sběratelskou hodnotu tohoto unikátního kusu.

Historický kontext činí minci ještě vzácnější. Fridrich vládl od listopadu 1619 do listopadu 1620 – pouhých dvanáct měsíců, během nichž česká stavovská opozice zoufale bojovala proti habsburské nadvládě. Každá mince z tohoto období je tak autentickým svědectvím posledního pokusu o samostatnost českého království před nástupem třísetleté habsburské dominance.

Pražská mincovna za Fridrichovy vlády pokračovala v tradici vysoké kvality ražby, kterou zavedl již Rudolf II. Zlaté desetidukáty z této doby představují absolutní vrchol českého mincovního umění v období přelomu renesance a baroka. Jejich dnešní vzácnost vychází nejen z krátkého období ražby, ale i z faktu, že většina byla během následujících válek přetavena na financování vojenských výdajů.

6. Desetidukát Albrechta z Valdštejna (1631) – 10,5 milionu Kč

Jméno Albrecht z Valdštejna (1583-1634) patří k nejkontroverznějším postavám českých dějin. Tento desetidukát z roku 1631, vydražený za 10,5 milionu korun, vznikl v době jeho největší moci, kdy jako vévodný generál a vévoda frýdlantský kontroloval rozsáhlá území a vlastnil jednu z největších armád Evropy.

Valdštejn získal právo razit vlastní mince jako jeden z mála šlechticů své doby – tento privilegium bylo obvykle vyhrazeno panovníkům. Jičínská mincovna, kterou založil, produkovala mince nejvyšší kvality s cílem konkurovat císařským ražbám. Každý jeho dukát byl projevem nejen ekonomické, ale i politické moci.

Rok 1631 představoval vrchol Valdštejnovy moci. Jako nejvyšší velitel císařských vojsk v třicetileté válce kontroloval armádu čítající až 60-80 000 mužů. Jeho frýdlantské vévodství fungovalo jako častečně nezávislý stát s vlastní správou, soudy i mincovnou. Valdštejn tehdy vyjednával s nepřáteli říše. Podle některých domněnek dokonce plánoval vytvoření nezávislého českého království pod svou vládou, což však zůstává historicky neprokázané.

Tragický osud tohoto vojevůdce vyvrcholil 25. února 1634 v Chebu, kde byl na císařův rozkaz zavražděn spolu se svými důstojníky. Jeho mince se tak staly pozůstatky nedokončeného snu o nezávislé české státnosti. Pouze několik desítek kusů tohoto desetidukátu přečkalo staletí, každý z nich je svědectvím vzestupu i pádu nejvlivnějšího českého šlechtice raného novověku.

5. Svatováclavský desetidukát (1937) – 14,7 milionu Kč

Svatováclavský desetidukát z roku 1937 se stal symbolem československé numismatiky první republiky. Na aukci Macho & Chlapovič byl v roce 2017 vydražen za rekordních 14,7 milionu korun, čímž se stal tehdy nejdražší českou mincí.

Bylo vyraženo pouze 34 kusů a všechny se zřejmě nedochovaly. Jedná se o jediný kus, který se kdy veřejně dražil. Mince pocházela ze sbírky, která se dražila v roce 2006 ve Švýcarsku, kde za ni majitel původně zaplatil 900 tisíc korun.

Pravost byla ověřena porovnáním se dvěma exempláři v archivu České národní banky a také porovnáním s původním razidlem uloženým v depozitu kremnické mincovny. Svatováclavská tradice v československé numismatice navazovala na středověkou úctu k patronu českých zemí a symbolizovala kontinuitu národní identity.

4. Desetidukát Leopolda I. (1669) – 19,63 milionu Kč

Rok 2024 přinesl na aukční trh absolutní senzaci v podobě zlatého desetidukátu císaře Leopolda I. z roku 1669. Tento výjimečný kus z prestižní sbírky Dr. Václava Bruny se stal vůbec nejdražší mincí vydraženou v českých aukcích během celého roku.

Dramatický průběh dražby překvapil i zkušené numismatiky. Mince startovala na konzervativních 300 tisících eur, ale nakonec se vyšplhala na astronomických 780 tisíc eur – více než 19,6 milionu korun včetně poplatků. Tento výsledek představuje jeden z největších cenových skoků v historii tuzemských numismatických aukcí.

Kutnohorský desetidukát vznikl pod dohledem mincmistra Řehoře Hackla v době, kdy Leopold I. čelil největším výzvám své vlády. Císař, známý svým charakteristickým "pyskatým" profilem, musel současně bojovat proti osmanské expanzi na východě i proti francouzským ambicím Ludvíka XIV. na západě. V této kritické situaci reprezentovaly zlaté desetidukáty nejen ekonomickou sílu, ale i politický symbol stability habsburské monarchie.

Zajímavostí je investiční potenciál této mince. Stejný exemplář se objevil již v roce 2008 na aukci UBS, kde byl vydražen za 135 tisíc švýcarských franků. Za šestnáct let se tak jeho hodnota zvýšila více než pětkrát, což dokumentuje rostoucí zájem světových sběratelů o české numismatické rarity nejvyšší kvality.

3. Svatováclavský dvojdukát (1937) – 20,7 milionu Kč

Ještě vzácnější než desetidukát Leopolda je svatováclavský dvojdukát z roku 1937, vydražený za 20,7 milionu korun v aukci Macho & Chlapovič v roce 2023. Odhaduje se, že bylo vyraženo pouze 4-8 kusů, což z něj činí jednu z nejvzácnějších československých mincí vůbec.

Rozdíl mezi dvojdukátem a desetidukátem spočívá nejen v nominální hodnotě, ale i ve vzácnosti. Zatímco desetidukáty se razily v desítkách kusů, dvojdukáty vznikaly v jednotkách. Každý exemplář je proto unikátním muzejním exponátem.

Nejvzácnější ročník dvojdukátu (1923-1938) představuje vrchol československého zlatnického umění. Návrhy pocházely od předních medailérů té doby a ražba probíhala v kremnické mincovně, která dodnes patří mezi nejprestižnější v Evropě.

2. Svatováclavský pětidukát (1937) – 23 milionů Kč

Na druhém místě našeho žebříčku se umístil svatováclavský pětidukát z roku 1937, který se v říjnu 2020 vydražil za rekordních 23 milionů korun (v přepočtu 850 tisíc eur bez aukční přirážky). Tato mince držela po určitou dobu titul nejdražší československé mince.

Pouze čtyři kusy tohoto pětidukátu byly vyraženy v roce 1937, což z něj činí extrémní raritu. Na rozdíl od jiných svatováclavských dukátů, které se razily v desítkách až tisících kusů, pětidukáty představují absolutní vrchol vzácnosti.

Pro tuto minci to byla aukční premiéra – žádný z pětidukátů se nikdy předtím neobjevil ve veřejné dražbě. Anonymní soukromý majitel se rozhodl svůj poklad nabídnout veřejnosti poprvé v historii. Vyvolávací cena byla osm milionů, ale dramatický souboj sběratelů vyšrouboval konečnou sumu na téměř trojnásobek.

1. Desetidukát Ferdinanda III. (1642) – 30 milionů Kč

Absolutním králem českých numismatických rekordů je desetidukát Ferdinanda III. z roku 1642, vyražený v kremnické mincovně. V listopadu 2020 se vydražil za úctyhodných 30 milionů korun včetně aukční přirážky, čímž překonal všechny dosavadní rekordy.

Tato téměř 400 let stará mince je pozdně renesanční ražbou kladivem z ručně rytého razidla. Jedná se o jediný dochovaný exemplář známý ke dnešnímu dni – tento konkrétní kus byl poprvé zachycen v aukci v Amsterdamu v květnu 1926. Od té doby migroval evropskými sbírkami, dokud nepřistál zpátky na Slovensku.

Násobky kremnických dukátů Ferdinanda III. jsou extrémně vzácné. Pěti a desetidukáty tohoto panovníka se prakticky nevyskytují. Unikátnost tohoto kusu spočívá v kombinaci dokonalé zachovalosti, historického významu a absolutní vzácnosti.

Po dramatickém souboji se zájemci z několika zemí získal minci nejmenovaný slovenský investor, který za ni zaplatil 1,14 milionu eur. Vyvolávací cena přitom byla „pouze" 200 tisíc eur (5,3 milionu korun). Konečná cena 30 milionů korun zahrnuje dvacetiprocentní aukční přirážku.

Tabulka nejhodnotnějších českých mincí

Co mince, které sice nevedou v cenách, ale vyhrávají v příbězích?

Mimo náš hlavní žebříček stojí za zmínku několik výjimečných mincí, které sice nedosáhly astronomických sum, ale jsou fascinující z jiných důvodů. Někdy totiž největší poklady ukrývají ty nejmenší a nejnenápadnější kousky.

Pětihaléř z roku 1924 – největší československá záhada

Pětihaléř z roku 1924 je opředen tajemstvím a považuje se za nejvzácnější československou oběžnou minci vůbec. V roce 2023 se jeden exemplář vydražil za úctyhodných 1,55 milionu korun, čímž překonal všechny předchozí rekordy.

Záhada této mince spočívá v tom, že v roce 1924 nebyla plánována žádná oficiální ražba pětihaléřů. Předchozí rok 1923 byl ražen v tak obrovském množství, že trh byl těmito mincemi nasycen a potřeba další produkce nebyla. Přesto se na trhu objevilo několik exemplářů s datem 1924.

Nejpravděpodobnější vysvětlení říká, že při pokusu o zkušební ražbu pro rok 1925 došlo k poruše strojního zařízení poté, co vyrobilo pouze několik zkušebních kusů s chybným datem 1924. Razidlo prasklo a výroba byla ukončena. Tyto kusy byly následně darovány vysokým úředníkům kremnické mincovny a vlády, ale 2-3 exempláře se údajně dostaly do běžného oběhu.

Mince navrhl Otakar Španiel, významný český sochař a medailér, který stál za návrhy většiny prvorepublikových mincí. Pětihaléř je vyroben z mosazi (92% měď, 8% zinek), má průměr 16,2 mm a váží 1,7 gramu. Motiv zobrazuje Karlův most – jeden z nejslavnějších symbolů Prahy.

Cenový vývoj této mince je dramatický: v roce 2007 se prodala za 287 500 Kč, v roce 2010 za 506 000 Kč a v roce 2023 dosáhla rekordních 1,55 milionu korun. Problémem jsou četné padělky – vzhledem k vysoké ceně originálu se na trhu objevuje mnoho falešných kusů s pozměněnými letopočty.

Desetikoruna s Aloisem Rašínem (1993) – mince která neměla existovat

Federativní československá desetikoruna z roku 1993 s portrétem Aloise Rašína představuje jednu z největších numismatických záhad moderních českých dějin. Oficiálně tato mince nikdy neexistovala, přesto se v oběhu objevil alespoň jeden exemplář.

Příběh začíná vyhláškou Státní banky č. 463/1992 z 15. října 1992, která legalizovala vydání desetikorun s portréty významných československých osobností. Plán počítal se třemi motivy: T.G. Masaryk, M.R. Štefánik a Alois Rašín. První dva typy byly skutečně vydány s datem 1993, ale pak přišlo rozdělení Československa.

Rašínova desetikoruna byla vyražena v omezeném množství, ale kvůli zániku federálního státu 31. prosince 1992 nebyla nikdy oficiálně uvedena do oběhu. Přesto se jeden kus dostal mezi lidi – pravděpodobně omylem nebo díky iniciativě některého pracovníka mincovny.

Alois Rašín (1867-1923) byl první ministr financí samostatného Československa a architektem měnové odluky od Rakouska-Uherska. Symbolicky se tak stal posledním spojovacím článkem mezi českými zeměmi a Slovenskem v mincovní oblasti – jeho portrét na poslední federální minci představuje završení éry společného státu.

Tato mince je tak vzácná, že její hodnotu lze jen těžko odhadnout. Majitel se rozhodl ji neprodávat, takže její tržní cena zůstává neznámá. Odborníci se domnívají, že pokud by se dostala do aukce, mohla by dosáhnout milionových částek – nejen kvůli vzácnosti, ale i kvůli historické symbolice posledního federálního platidla.

Vzácné mince a bankovky z našeho e-shopu

Proč právě tyto mince dosahují milionových cen?

Hodnota nejvzácnějších českých mincí nevzniká náhodou. Kombinuje se zde několik klíčových faktorů:

• Historický význam hraje zásadní roli. Mince z dramatických let jako 1621 (poprava českých pánů) či 1642 (vrchol třicetileté války) nesou otisk zlomových okamžiků našich dějin.
• Extrémní vzácnost je druhým pilířem. Zatímco běžné mince se razily v milionech kusů, tyto výběrové mince existují v počtech jednotek až desítek exemplářů.
• Umělecká kvalita a stav zachovalosti rozhodují o konečné ceně. Historie vlastnictví – dodává mincím další rozměr hodnoty.

Svatováclavské mince představují kontinuitu české státnosti od středověku po moderní republiku. Habsburské desetidukáty dokumentují éru, kdy české země patřily k nejvyspělejším částem Evropy. V globalizovaném světě digitálních peněz mají tyto starobylé poklady zvláštní kouzlo. Připomínají nám, že skutečná hodnota často přesahuje pouhou cenu materiálu – je to hodnota paměti, tradice a řemeslného umění.

Miroslav Uďan