Josef II.
Josef II. (1741–1790) byl římskoněmecký císař a král český a uherský z dynastie habsbursko-lotrinské, vládnoucí samostatně v letech 1780–1790. Proslul jako nejradikálnější osvícenský reformátor na evropských trůnech, který se pokusil modernizovat zaostalou monarchii prostřednictvím rozsáhlých společenských a hospodářských reforem.
Historie
Josef se narodil 13. března 1741 jako nejstarší syn císaře Františka I. Štěpána Lotrinského a Marie Terezie. Jeho výchova probíhala pod přísným dohledem matky, která dbala na všestranné vzdělání budoucího panovníka. Mladý princ ovládal několik jazyků, zajímal se o filozofii osvícenství a byl hluboce ovlivněn myšlenkami francouzských encyklopedistů. Po otcově smrti roku 1765 se stal ve čtyřiadvaceti letech římskoněmeckým císařem, avšak v dědičných habsburských zemích vládla nadále jeho matka.
Od roku 1769 byl Josef oficiálně jmenován spoluvládcem Marie Terezie, což vedlo k neustálým konfliktům mezi konzervativní panovnicí a jejím reformně smýšlejícím synem. Josef prosazoval radikální změny inspirované osvícenským racionalismem, zatímco jeho matka lpěla na tradičních hodnotách katolické monarchie. Tyto rozpory se projevovaly zejména v otázkách náboženské tolerance, postavení šlechty a role církve ve společnosti.
Po matčině smrti 29. listopadu 1780 konečně získal Josef možnost uskutečnit své reformní vize. Během následujícího desetiletí vydal přes 6000 dekretů a nařízení, jimiž se snažil přeměnit monarchii v moderní centralizovaný stát. Jeho cílem byla jednotná, německy mluvící říše s panovníkem jako absolutním vládcem odpovědným pouze rozumu a blahu svých poddaných.
Nejvýznamnější reformou byl Toleranční patent vydaný 13. října 1781, který zaručoval svobodu vyznání protestantům a pravoslavným křesťanům. Následovalo zrušení mnoha diskriminačních opatření vůči židovskému obyvatelstvu a výrazné omezení cenzury. Dne 1. listopadu 1781 císař zrušil nevolnictví, čímž osvobodil miliony poddaných od závislosti na vrchnosti.
Josef II. zasáhl i do organizace katolické církve. Nechal rozpustit všechny kontemplativní kláštery, které se nevěnovaly vzdělávání, péči o nemocné nebo jiné společensky užitečné činnosti. Zřídil generální semináře pro výchovu kněží pod státním dohledem a omezil vliv Říma na domácí církevní záležitosti. Tyto kroky vyvolaly ostrou reakci papeže Pia VI., který roku 1782 dokonce osobně navštívil Vídeň.
Poslední roky Josefovy vlády byly poznamenány rostoucím odporem proti jeho reformám. Berní a urbariální reforma z listopadu 1789, která měla nahradit robotu peněžními dávkami a sjednotit daňový systém, narazila na masivní odpor šlechty. V Belgii, Uhrách a Tyrolsku vypukla otevřená vzpoura. Uherští stavové dokonce donutili umírajícího císaře, aby v lednu 1790 odvolal většinu reforem kromě tolerančního patentu a zrušení nevolnictví. Josef II. zemřel 20. února 1790 ve Vídni, zklamán neúspěchem svého reformního díla.
Mincovní systém a hospodářské reformy
Mincovnictví za Josefa II. prošlo významnou reorganizací rozdělenou do dvou etap. V letech 1765–1780, kdy byl titulárním římským císařem, nesly mince pouze tento titul. Po roce 1781 k němu přibyly tituly českého a uherského krále, ačkoli se Josef nikdy nenechal v Praze korunovat.
Roku 1766 zavedl císař jednotné označení mincoven pomocí písmen abecedy. Pražská mincovna získala označení C, které používala v období 1766–1784. Kromě Prahy fungovaly mincovny ve Vídni, Kremnici, Štýrském Hradci, Karlově Bělehradě, Halle, Velkém Bani, Günzburgu, Smolníku a Miláně. Pražská mincovna byla 18. února 1784 dočasně uzavřena císařským dekretem.
Za Josefa II. se razily standardní tolarové nominály pro období spoluvlády s Marií Terezií i pro jeho samostatnou vládu. Speciální kategorii tvořily stříbrné mince určené pro Rakouské Nizozemí – takzvané křížové nebo korunové tolary a jejich díly, které měly o 10 % vyšší jakost než běžné konvenční ražby.
Zajímavosti
- Josef II. cestoval inkognito po Evropě pod jménem hrabě Falkenstein a osobně kontroloval fungování úřadů a život poddaných
- Byl prvním evropským panovníkem, který nechal zpřístupnit královské zahrady a parky veřejnosti – vídeňský Prater a Augarten
- Jeho heslem bylo "Vše pro lid, nic skrze lid", což vystihuje podstatu osvícenského absolutismu
- Přes všechny reformy zůstal Josef II. celý život svobodný po smrti dvou manželek v mladém věku
- Na svůj náhrobek si přál napsat pouze: "Zde leží Josef II., který byl nešťasten ve všech svých podnicích"